Průběh natáčení (a pár zajímavostí) komedie Dědictví aneb Kurvahošigutntág v roce 1992. Režisérka Věra Chytilová chtěla původně točit svůj vysněný projekt Vyhnání z ráje (2001), ale Bolek Polívka trval na tom, že nejdříve natočí Dědictví. Film měl pracovní název: „Štěstí je krásná věc“. Později se film jmenoval „Dědictví“ a nakonec z toho vzešlo: „Dědictví aneb kurvahošigutntag“. Natáčelo se v obci Olšany v okrese Vyškov, scéna s Karlem Gottem byla natočena v ulici Česká v Brně. Bohuš „vyhazoval vrchního“ z restaurace hotelu Slavia, rovněž v Brně. Ve stejné restauraci byla natočena i smuteční oslava za smrt kozy Lízinky. Noční klub byl Strip Bar Lady Marion v Brně-Králově Poli, kde se natáčelo bez komparsu, takže personál hrál sám sebe. Bolek Polívka spolupracoval na scénáři s režisérkou Chytilovou. Vztah svérázné a přísné režisérky s Polívkou nebyl jednoduchý. V počátcích natáčení za ním dokonce jezdila do Olšan, kde ho často nacházela v hospodě. Jednou mu udělala před všemi scénu, na což Bolek reagoval po svém. Zesměšňoval to a dělal srandičky, prý ale bylo vidět jak mu je trapně. Prvotní scénář vznikal jeden měsíc tak, že Bolek diktoval a režisérka zapisovala. Jako první se natáčela scéna s kolotoči, která je ve filmu jako jedna z posledních. Karel Gott nemá na natáčení krátké scény (za kterou dostal honorář 13,50 Kčs) dobré vzpomínky – v ten den mu totiž ukradli auto. Scéna vznikla na základě Bolkovy osobní zkušenosti, kdy šel s rodinou po ulici a potkal neznámého, opilého člověka, který na něj volal: „Poli, toto všecko je moje! Já si ťa najdu třeba v Paříži! Taxálem dojedu.“ Díky této události vznikl i samotný nápad natočit film o člověku, který se stane milionářem. Konkurs na roli Irenky probíhal celé jedno odpoledne v hotelu Slovan a sešlo se zde asi 40 děvčat. Nakonec roli získala Šárka Vojtková, která za měsíc natáčení inkasovala 50 000 Kčs, což byl na tu dobu a vedlejší roli vysoký honorář. S Dagmar Veškrnovou sice byly ve filmu velké rivalky, ve skutečnosti spolu velmi dobře vycházely a trávily společně čas i mimo natáčení. Veškrnová pro roli výčepní Vlastičky přibrala asi deset kilogramů, které těžko dávala dolů, protože nebyla zvyklá se v jídle omezovat. Roli Bohušova právního zástupce (Miroslav Donutil) mohl ztvárnit také herec Marián Labuda. Ten však kvůli vytíženosti nabídku odmítl. Jozef Kroner (Košťál), který dělal Bohušovi šoféra, byl ve skutečnosti špatný řidič. Během natáčení neuměl přeřadit rychlost a namísto zpátečky tam dal jedničku. První ohlasy na film byly až zdrcující. Psalo se o reviálním herectví Bolka Polívky a o tom, že kromě buranských klauniád nemá ve filmu co hrát. Režisérka Věra Chytilová reagovala tak, že po premiéře vůbec nepřišla mezi novináře. Časem však kritická obec přiznala, že film jaksi uzrál, na což Bolek reagoval tak, že film byl zralý už v době svého vzniku, ale dozrát museli kritici. V době svého vzniku film rozčílil ústřední osobnost porevoluční transformace Václava Klause. Ten se na premiéře s režisérkou pohádal a Dědictví prý dokonce označil za společensky nebezpečný film.