košík
21.února 1988 uprchl z bělehradské zoo šimpanz jménem Sami. Pohyboval se po centru Bělehradu – kolem kina a parku Kalemegdan. Policie ho obklíčila a zahnala do studenského koutku, části parku, kam byl pak povolán ředitel zoo Vuk Bojovič. Ten byl jediným člověkem, kterému Sami důvěřoval. Bojovič vylezl za Samim, nějakou dobu jej přemlouval, až ho nakonec odnesl v náručí a odvezl do zoo svým autem.
Sami se narodil v zoologické zahradě v Osijeku v roce 1979. V roce 1988 byl převezen do bělehradské zoo. Jeho nový příbytek ale nebyl nic moc, šlo o rozbitý výběh určený pro dospělé šimpanze. Sami začal rychle strádat, jevil známky depresí a agresivního chování. Když utekl, noviny vtipkovaly o tom, že si šel najít samičku, protože ve výběhu byl sám. 23.února, o dva dny později, byl Sami zase venku. Opět se mu podařilo uprchnout skrze mříže a zmizel v bělehradských ulicích. Tentokrát byl spatřen poblíž továrny Beko, jejíž zaměstnanci se ho pokusili chytit do velké sítě. To se jim nepodařilo a Sami pak běžel k budově soudu na ulici Cara Dušana, kde se ukryl v koruně vzrostlé třešně.
Městem se šířila zpráva, že opět uprchl a tentokrát se na jeho obranu postavilo na 400 lidí. Pohybovali se kolem soudu a měli v rukou transparenty se slogany podporujícími uprchlého šimpanze. Kolem byly televizní štáby, a Sami se tak stal rázem mediální hvězdou.
Na místo dorazil opět Bojanovič, ale tentokrát už se mu nepodařilo Samiho přesvědčit a musel tak být zasažen uspávací šipkou. To už ale byla situace jiná než při minulém útěku, Sami byl miláčkem veřejnosti. Lidé si do něj projektovali své vlastní představy o boji za svobodu v Titově Jugoslávii, každý utiskovaný a vězněný člověk se vlastně cítil jako Sami. Podobné myšlenky mělo mnoho lidí, ale to nic nezměnilo na tom, že Sami dožil v nevyhovujících podmínkách bělehradské zoo, kde zemřel z neznámých příčin v roce 1992. Na jeho počest stojí v Bělehradě dodnes socha.
