„Snobové a drsňáci“ je fotografie pěti chlapců z roku 1937, která ilustruje rozdíly v britském třídním systému. Dva jsou oblečeni uniformě školy v Harrow včetně vesty, cylindru, boutonniere (kytička v klopě), a hůlky; a tři mají civilní oblečení dělnické mládeže. Snímek byl pořízen 9. července 1937 v Etonu, kde probíhal kriketový zápas Eton versus Harrow. Studenti Harrow byli Peter Wagner a Thomas „Tim“ Dyson. Dělničtí kluci jsou George Salmon, Jack Catlin a George Young, žáci místní anglikánské základní školy. Všichni tři šli ráno k zubaři, ale pak se rozhodli vynechat školu a postávat raději u hřiště, kde jim zápas Eton x Harrow nabízel možnost vydělat si nějaké peníze podržením dveří taxíku, či jako nosičům zavazadel. The News Chronicle zveřejnil obrázek na druhý den na titulní stránce, s titulkem „Každý obraz vypráví příběh. Tim Dyson (chlapec z bohaté rodiny hledící do objektivu) měl nejsmutnější osud. Už za rok mu byl diagnostikován záškrt a 26.srpna 1938 ve věku šestnácti let zemřel. Peter Wagner vstoupil do rodinné makléřské firmy, oženil se a měl tři dcery; v roce 1970 se zbláznil a zemřel v nemocnici v roce 1984, ve věku 60. George Young a George Salmon se oba oženili, Young začal podnikat v čištění oken a zaměstnal zde i své čtyři syny. Salmon zemřel po prožití šťastného života v roce 2000. Jack se oženil, ovdověl, znovu se oženil a žije v Weymouthu.

Vojáci z francouzských afrických kolonií v bojových pozicích na Boucle du Doubs, nedaleko Besanconu, Francie. (listopad 1944) Tito muži z pluku senegalských střelců jsou ozbrojeni britským kulometem Bren a americkými puškami M 1903 Springfield. Helmy jsou také americké, se znakem francouzských koloniálních vojsk (emblémem kotvy). Francie rekrutovala Afričany ke službě v Koloniální armádě. Na rozdíl od Francouzů, kteří podléhali povinné vojenské službě, byli koloniální vojáci všichni dobrovolníci. Během druhé světové války hráli muži z kolonií velmi důležitou roli. Tirailleurs Senegalais byli používáni ve velkém počtu, jak vládou ve Vichy tak Svobodnými Francouzi. V roce 1940 afričtí vojáci přestavovali zhruba 9% z francouzské armády. Během války Francie rekrutovala více než 200.000 černých Afričanů. Přibližně 25.000 bylo zabito v bojích. Někteří byli zajati a umístěni v německých táborech a stovky jich byly také povražděny německými vojáky. Během osvobozování Francie byli afričtí vojáci postupně vyřazováni ze služby v Evropě a nahrazováni muži z oddílů domácího odboje (proces známý jako blanchiment – bělení). Důvodů pro tento postup bylo několik. V první řadě to byl nátlak Američanů, kteří si přáli podíl barevných vojáků na vítězství v Evropě minimalizovat (na vedlejších bojištích jim nevadili). Dalším důvodem byla snaha generála de Gaulla co nejdříve „zaměstnat“ bojovníky hnutí odporu, mezi kterými bylo mnoho komunistů. A pak samozřejmě snaha francouzských vládních činitelů udržení pověsti v koloniích – nevypadalo by to dobře, kdyby se rozkřiklo, že to byli vojáci z kolonií, kdo vyhrál válku. A ne posledním důvodem byl i vyšší podíl znásilněných žen v místech kde tito vojáci bojovali.

Trénink japonských zápasníků sumo v roce 1910.

Eiffelova věž v Paříži v roce 1900.

Britští pěšáci za druhé búrské války (1899-1902) v Jižní Africe. Búrové byli potomci holandských kolonizátorů, kteří si na území dnešní Jižní Afriky založili samostatné republiky (mezinárodně uznávané). Bohužel zlato a diamanty, které se na jejich území nacházely, nenechaly klidnými jejich sousedy – britské kolonisty. Po tvrdých bojích a velké krutosti vůči civilnímu obyvatelstvu nakonec Velká Británie rozšířila své panství o republiky Transvaal a Oranje. Za burské republiky se postavilo pouze Německo dodávkami zbraní a američtí dobrovolníci. Theodor Roosvelt tehdy hřímal, že by USA měly vyhlásit Británii válku, jako státu zločinců. Mimochodem, pětikorunou je u nás „búr“ kvůli tomu, že tehdy byla Brity za mrtvého Jihoafričana stanovena odměna pěti liber. Tak se to dostalo do češtiny.

Vladimir Iljič Lenin v květnu 1919.

Tanky 11.americké obrněné divize vstupují do koncentračního tábora v Mauthausenu. (6.května 1945) Španělští republikáni, veteráni španělské občanské války, vítají své osvoboditele.

Francouz Sylvain Dornon, muž, který v roce 1891 došel z Paříže do Moskvy na chůdách. Cesta mu trvala 58 dní, denně tedy ušel asi 60 km na 1.20m vysokých chůdách.

Rakousko-uherští vojáci trestají za nějaký prohřešek ruské válečné zajatce. (I.sv.válka)

Nízko letící německý Fokker E.II 35/15 kdesi nad východní frontou. (1915)

Padlí skotští vojáci na západní frontě I.světové války. (1916)

Zlatý prsten faraona Ramesse II. Velikého.(1279–1213 př. n. l)

31.října 1902 zprovoznili Britové „All Red Line“, tedy propojení britské koloniální říše podmořským kabelem (telegrafem).

Josephine Baker, která v meziválečném období uchvátila Francii a Evropu (vystupovala i v ČSR) jako tanečnice a zpěvačka (vystupovala prakticky nahá). Za II.světové války vstoupila do francouzského odboje jako agent tajné služby. Jako slavná umělkyně měla přístup do okupačních kruhů, kde shromažďovala informace. Díky svým kontaktům s nacistickými pohlaváry pomohla odhalit několik německých tajných agentů. Němci ji nakonec odhalili a pokusili se ji v Casablance zabít, přežila, ale strávila rok a půl v nemocnici. Po válce obdržela od Charlese de Gaulla Válečný kříž a stala se rytířkou Čestné legie. V roce 1975 jí Francouzská republika vypravila pohřeb se všemi vojenskými poctami.

Po útoku Japonců na Pearl Harbor v prosinci 1941 propukl ve Spojených státech hon na vše japonské. Američané své japonské spoluobčany šikanovali, lynčovali a zavírali do koncentračních táborů, není tedy divu, že tento dělník má na zádech nápis, že není Japonec, ale Číňan.

Sestra červeného kříže rozdává kávu vojákům německého Freikorpsu, kteří potlačili povstání Spartakovců v lednu 1919 v Berlíně. Lednové povstání bylo snahou o zavedení socialistického zřízení sovětského typu v Německu. Freikorps byly krajně pravicové dobrovolnické oddíly tvořené veterány I.sv.války, které sociálně demokratický premiér Friedrich Ebert použil pro potlačení povstání.

Američtí vojáci kouří marihuanu pomocí hlavně brokovnice. Jižní Vietnam, listopad 1970.

4,5 MB dat na 62.500 děrných štítků. (USA, 1955)

Americký torpédoborec zachraňuje dva námořníky, kteří stojí na části letadlového výtahu vytrženého z letadlové lodi Enterprise po zásahu kamikadze v bitvě u Okinawy. (14.května 1945)

Maison Carrée, jeden z nejlépe zachovalých antických chrámů na světě, byl dokončen v roce 2 po Kristu a stojí ve francouzském Nimes. V 19. a 20. století chrám prošel několika rekonstrukcemi díky nimž vypadá téměř jako v době své největší slávy. Byl zasvěcen Gaiovi Caesarovi a Luciovi Caesarovi, adoptivním synům císaře Augusta.

Sovětský propagační plakát z roku 1964. Spoře oděná dívka v pozadí láká k návštěvě Vietnamu s cestovní agenturou zvanou americká armáda a popisek v azbuce dole říká, že realita je jiná, než slibuje reklamní slogan.

Děti z chudinských čtvrtí – slumů průmyslových měst Velké Británie v 60.letech 20. století. V těchto slumech vyrůstali členové řady slavných kapel, jako třeba Black Sabbath v Birminghamu či Beatles v Liverpoolu.

Poválečná destrukce jedné ze slavných protiletadlových věží chránících Berlín za II. světové války. (1948)

V roce 1983 byla v Pinellas County na Floridě obžalovaná dvacetiletá tanečnice z místního nočního klubu, že při svých vystoupeních používá příliš malé kalhotky a pohoršuje tak diváky. Zkušený soudce David A. Demers ji po názorném ukázce zprostil veškerých obvinění.

Poprava kurdských povstalců v Íránu. (1979)

Mladá francouzská žena v německé uniformě. (1942) Ženám, které za války požívaly od Němců určitých privilegií, se po skončení okupace vše vrátilo i s úroky. Mohly to být milenky, udavačky, členky organizací podporujících okupanty, nebo jen ty, které dobrovolně pracovaly pro Němce či s nimi obchodovaly. Nejčastějším a nejviditelnějším způsobem, jak si s nimi jejich spoluobčané vyřizovali účty, bylo veřejné ostříhání dohola. Většinou polonahé, bosé a pomalované hákovými kříži je poté „mstitelé“ vodili ulicemi, aby na ně dav mohl plivat a urážet je. Podobné pochody hanby a ponížení, při nichž někdy došlo i na fyzické násilí, absolvovalo až kolem dvaceti tisíc žen. Přitom k exekuci za tzv. „horizontální kolaboraci“ stačilo udání od sousedů.

„My, mocný Lucifer, mladý Satan, Belzezub, Leviathan, Elimi a Astaroth, spolu s ostatními, jsme dnes přijali úmluvu s Urbainem Grandierem, který nyní patří nám. Slibujeme mu lásku žen i jejich panenství, respekt od vládců a magické síly. On nám nabízí svojí krev a poslušnost. Tento pakt potrvá dvacet let, kdy Grandier bude žít šťastně na Zemi a poté se k nám připojí v hřešení proti Bohu. Tento pakt byl sepsán v pekle koncilem démonů. Tuto smlouvu zpečetil sám mocný ďábel a jeho princové. sepsal: Baalberith“ V roce 1632 byl ve francouzském městě Loudunu obviněn z čarodějnictví kněz Urbain Grandier. Nebyl to moc dobrý kněz, měl řadu milenek, svobodomyslné názory a mnoho nepřátel. A tak není divu, že proti němu bylo zosnováno spiknutí. Jeptišky kláštera Uršulinek jej obvinily z čarodějnictví a v následném vykonstruovaném procesu byl odsouzen a v roce 1634 upálen. Součástí obžaloby byla i jeho smlouva s ďáblem. Během procesu advokáti napadli výpovědi jeptišek a opakovaně dokázali, že lžou, nicméně Grandier měl velmi mocného nepřítele – již slavný právník Françoise de Pitaval (1673–1743) ve své sbírce kriminálních případů odhaluje, že za procesem stál sám kardinál de Richelieu.

U bulharského města Varna byl nalezen nejstarší zlatý poklad z doby měděné kolem 4500 let př.n.l. Zatím bylo odkryto asi 300 hrobů. Mrtvý na fotografii musel být obzvláště významný, neboť jeho posmrtná zlatá výbava vážila 1,5 kg (obsahovala i zlatou schránku na penis).

Americká flotila odpočívá u Marshallova souostroví v Tichém oceánu. (duben 1944)

Londýn v roce 1969.

Sebeobrana v roce 1906.

Ještě před vypuknutím II. světové války zorganizoval ředitel muzea v pařížském Louvru Jacques Jaujard tajnou operaci. Za pomoci pracovníků muzea a studentů odvezl tisíce exponátů, včetně slavné Mony Lisy, a ukryl je na zapadlých zámcích v jižní Francii. Během okupace Jaujard nenápadně organizoval přesuny vzácných děl ze zámku na zámek. Posílal zámeckým pánům elektrická kamínka a přístroje k měření vlhkosti, aby zajistil stálou vlhkost a teplotu pro citlivá umělecká díla. Za okupace zachránil stejným způsobem další tisíce uměleckých sbírek z muzeí po celé Francii. Díky jeho péči a práci stovek odbojářů se po válce všechna díla vrátila do původních muzeí, aniž by bylo jediné poškozeno.

Finský voják a hořící město v Karélii v Sovětském svazu. (léto 1944)

Londýn 1930. Obchod nabízející maso pro kočky a psy. V Londýně, podobně jako v ostatních velkých městech, bylo před vynálezem a rozšířením moderních chladících zařízení mnoho jatek. Na jatkách byly poráženy statisíce kusů jatečných zvířat, která byla do měst pravidelně přiváděna pro prašných silnicích. Většina zvířat se spotřebovala jako potrava pro lidi, či jako suroviny pro průmysl. Tehdejší normy a předpisy byly sice mírnější než dnes, ale i tak zůstávala spousta masa většinou z nemocných zvířat a koní (koně jakožto hlavní dopravní a pracovní prostředek, byli velmi početní a umírali především na úrazy a nemoci). Toto maso bylo prodáváno jako potrava pro kočky a psy, či přímo kočkám rozdáváno na ulicích. Aby je nepoctiví obchodníci nemohli prodávat lidem, tak bylo často barveno na modro či zeleno – ty barvy byly sice toxické, ale to tehdy nikdo neřešil a kočky i psy to prý kupodivu nijak nepoznamenalo.

Rok 1980. Farmářská rodina v Rhodesii, dnešní Zimbabwe demonstruje svou odhodlanost bránit své pozemky i životy. V roce 1980 převzala v zemi moc černošská většina, země získala oficiálně nezávislost a Robert Mugabe se stal prvním demokraticky zvoleným premiérem země. V roce 1987 byl zvolen prezidentem s programem vyvlastnění pozemků bílých farmářů. Postupně převzal veškerou moc a stal se diktátorem.

Fotografie Hugha Hollanda z roku 1975, která odstartovala popularitu skateboardů ve Venice Beach v Los Angeles.

Marilyn Monroe na reklamě ke Dni díkuvzdání. (1950)

Americký voják v paláci Saddáma Husajna v Iráku. (2003)

Daguerrotypie z roku 1850 od francouzského fotografa Félixe-Jacquesa-Antoine Moulina. Moulin byl v roce 1851 odsouzen na několik měsíců pro tvorbu „obscénních a neslušných obrazů“. Originál se nachází v Metropolitním muzeu umění v New Yorku.

Dramatik Oscar Wilde na snímku portrétního fotografa Napoleona Saronyho. (1882) Tato fotografie se stala předmětem jednání Nejvyššího soudu USA, ve kterém soud rozšířil autorská práva na ochranu fotografií.

Historické momenty #3

Extrémní anorexie

Krátký taneček na stole

Přihlásit se

Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?

Váš odkaz pro obnovení hesla se zdá být neplatný nebo jeho platnost vypršela.

Přihlásit se

Zásady ochrany osobních údajů

Přidat do sbírky

Žádné sbírky

Varování: Pouze pro dospělé!