košík
Kompilace sebevražedných náletu japonských letců na plavidla americké armády. Jejich nasazení prosadil ke konci druhé světové války (v říjnu 1944) japonský admirál Takidžiró Óniši. Tyto letouny napěchované výbušninami sice dosáhly určitých úspěchů, ale každý útok znamenal ztrátu pilota i letadla a takové plýtvání si Japonsko nemohlo dovolit. Například během obrany Okinawy uskutečnili 1900 útoků, při nichž potopili 32 lodí a poškodili 368, zabili 4907 mužů a 4821 jich zranili. Piloti byli převážně dobrovolníci, později byli mladí muži ke vstupu do těchto jednotek vybídnuti, neexistuje ale žádný záznam o tom, že by některý z nich byl k účasti nucen či že by voják, který odmítl, byl nějakým způsobem trestán. K přijímání mladých mužů existovaly dva závažné důvody. První z nich byl psychologický – obětování mladého, „čistého“ života bylo často přirovnáváno k opadávání rozkvetlých květů sakury a působilo tak na lidské emoce mnohem více, než smrt starých zkušených vojáků. Druhý důvod byl čistě pragmatický – obětovat starší zkušené piloty by pro slábnoucí japonskou armádu představovalo mnohem větší ztrátu, než smrt mladých nezkušených mužů, kteří před svou misí obvykle prošli pouze základním výcvikem.
