košík
V 50.letech 20.století Sovětský svaz s oblibou překonával rekordy ve vesmíru i na Zemi. K překonání světového rychlostního rekordu na souši přišel v roce 1952 ambiciózní sovětský inženýr Alexej Smolin (1907-1986), který měl zkušenosti se stavbou letadel a závodních vozů a navrhl postavit auto s lehkou aerodynamickou konstrukcí a proudovým motorem. Tehdejší absolutní rychlostní rekord 634 km/h držel britský závodník John Cobb – dosáhl toho ve voze Napier-Railton, postaveném v brooklynské dílně Thomson & Taylor a vybaveném dvěma 12válcovými Napier-Lion 11D leteckými motory o celkovém výkonu 2500 koní.
Smolin dostal souhlas od Andreje Lipgarta, hlavního konstruktéra automobilky GAZ, a v roce 1954 byl vyroben vůz GAZ-TR (TR – turbojet), který nesl oficiální název GAZ-SG3. Šlo o první vůz na světě s proudovým motorem. Smolin výrazně předběhl podobný vývoj Američanů Nathana Osticha (1960) a Craiga Breedloveho (1964).
Aby rám Smolinova stroje vážil co nejméně, vyrobili jej z duralu (kovu hojně používaného v leteckém a kosmickém průmyslu) a opláštit ho hliníkovými plechy (jako trup letadla) a doplnit o stabilizátory. Kola byla zapůjčena ze stíhačky MiG-15 a motor byl z MiGu-17 (mluvíme o prvním sériově vyráběném proudovém motoru VK-1). Teoreticky vytvářel výkon, který zcela stačil k překonání i hranice 1000 km/h. Vysoká rychlost však způsobila další problémy. Nejprve potřebovali inženýři vyvinout vhodné pneumatiky schopné odolat extrémně vysokému zatížení. Za druhé byla vyžadována dlouhá rovinka, na které bylo možné provést zkušební jízdu. Ukázalo se, že najít vhodnou trasu pro takový účel je nesmírně obtížné. Nakonec byly oba problémy vyřešeny.
14.listopadu 1954 proběhla na ranveji Gorkého vojenského letiště v Nižním Novgorodu zkouška vozu GAZ-SG3. Za volant usedl dvojnásobný šampion SSSR v motorsportu Michail Metelev, který se připoutal 4bodovými bezpečnostními leteckými pásy, které byly na autě použity vůbec poprvé v historii. Z bezpečnostních důvodů bylo rozhodnuto, aby (i přes mnohem ambicióznější cíl 700 km/h) při zkušební jízdě nepřekračoval hranici 300 km/h. Ale opatření nepomáhají a hned první test končí nehodou – podle jedné verze se kvůli nedbalosti pořadatelů objevil na trati nějaký cizí předmět. Auto se proměnilo v hromadu suti, ale Metelev vyvázl pouze se zlomeným prstem (díky výše zmíněným pásům).
Lipgart musel opustit GAZ kvůli falešnému udání a hlavní inženýr ústavu pro vývoj pneumatik musel odstoupit kvůli nemoci. Následné problémy, stále menší nadšení, motivace a personální změny způsobily, že GAZ-SG3 pomalu upadal v zapomnění. Nakonec bylo v roce 1957 rozhodnuto projekt ukončit a dnes jsou zbytky unikátního vozu vystaveny v továrním muzeu GAZu.
