Jednu z nejzachovalejších dinosauřích fosilií vůbec objevili v roce 2011 v dole Millenium Mine společnosti Suncor Energy v kanadské Albertě. Šlo o nepojmenovaného nodosaurida, který žil v období spodní křídy, asi před 110 miliony let. Délka částečně zachovaného exempláře by činila asi 5,4 metru, hmotnost kolem 1400 kilogramů. Zachovala se výborně i textura hřbetního pancíře a kůže na krku dinosaura. Fosilie byla vystavena v expozici Royal Tyrrell Museum v květnu roku 2017. Podle výzkumu dochovaných melanozomů mohl být dinosaurus zaživa údajně červenavě zbarvený. Dnes se tento dinosaurus jmenuje Borealopelta markmitchelli.

Lebka krokodýla nilského vedle lebky vyhynulého krokodýla Crocodylus thorbjarnarsoni. Jedná se o obří druh z raného pleistocénu (cca před 2,8 mil. lety), který žil v povodí pánve Turkana Basin v Keni. Největší nalezená lebka C. thorbjarnarsoni měří 85 cm od špičky čenichu k zadní části lebečního stolu, pro srovnání, největší známá dochovaná lebka žijícího krokodýla je lebka krokodýla mořského měřící 76 cm. Na základě regresní analýzy to odpovídá celkové délce 6,2–6,5 m, ale ukázalo se, že taková analýza podhodnocuje velikost velkých jedinců až o 20 %, což znamená, že byl dlouhý až 7,6 m.

99 milionů let starý dinosauří ocas uchovaný v jantaru. Nález z Myanmaru zahrnuje neporušené kosti, tkáň a peří.

Jediná dochovaná hlava vyhynulého nelétavého ptáka Dronta mauricijského (také známý jako blboun nejapný anebo dodo), která obsahuje měkkou tkáň a extrahovatelnou DNA. Na základě pořízených skenů vyšlo najevo, že kůže a kosti obsahovaly olověné broky, které se používaly během 17. století k lovu ptáků. To naznačuje, že dodo byl zastřelen ještě před přepravou do Británie nebo nějaký čas po příjezdu. Hlava je uložena v přírodovědném muzeu Oxfordské univerzity.

Vyobrazení lidských rukou v Cueva de las Manos (španělsky Jeskyně rukou) – jeskyni s prehistorickými nástěnnými malbami v patagonské argentinské provincii Santa Cruz. Stáří zdejších nástěnných maleb se odhaduje na 9 500 až 13 000 let. Na stěnách jsou vyobrazena i zvířata (především lama Guanako a nandu Darwinův) a scény z jejich lovu.

Rekonstrukce kostí v noze Argentinosaura – obřího titanosaurního sauropodního dinosaura, objeveného na území Argentiny. Jde o největšího dnes známého suchozemského živočicha v historii života na Zemi. Tento kolos žil zhruba uprostřed křídové periody, asi před 96 až 94 miliony let. Z nalezených rozměrů kostí vědci spočítali pravděpodobnou hmotnost tohoto dinosaura na přibližných 73 tun, přičemž horní limit by mohl být až kolem 96,4 tuny. Stehenní kost tohoto sauropoda by v kompletním stavu měřila na výšku asi 2,5 metru.

Fosilizovaná kolonie obřích krinoidů (mořských bezobratlých). Stáří 195 milionů let, rozměry 4×5 metrů. Nalezena byla v německém státě Bádensko-Württembersko.

Rybáři Raymond McElroy a Charlie Coyle vylovili z vod Lough Neagh lebku a parohy losa irského, známého také pod názvem Megaloceros, který žil před 10-11 000 lety. Své sítě vyhodili ne více než kilometr od břehu, kde hloubka dosahuje více než pětiset metrů. Tento los dorůstal do výšky až dvou metrů a jeho parohy mohly dosahovat délky čtyř metrů.

Dráp Utahraptora ve srovnání s drápem Velociraptora. Právě nadměrně velcí velociraptoři z filmů Jurském parku jsou údajně inspirováni utahraptorem.

Arthropleura byl rod velkých, až tři metry dlouhých členovců, žijících v prvohorách v karbonu (před 358-298 milionů lety). Jedná se nejspíš o největší známé členovce, kteří kdy na Zemi (v suchozemských ekosystémech) žili. Jejich existence je doložena zachováním fosilních stop ve skále v dnešním Skotsku. Největší známý exemplář, zachovaný jako série stop, patřil asi 2,63 metru dlouhému jedinci o hmotnosti kolem 50 kilogramů.

Neuvěřitelně zachovaná zkamenělina Lilijice (Agaricocrinus americanus), které se nacházejí jen v amerických státech Tennessee, Indiana a Kentucky. Lilijice jsou ostnokožci (stejně jako například mořská hvězdice, nebo ježovka) a jsou to nejstarší, stále žijící zástupci tohoto druhu. Největší rozvoj prodělali v prvohorách (před 541-252 miliony let) a druhohorách ( před 252-66 miliony let). Lilijice nemají žádný dýchací systém a postrádají veškeré smysly, žijí v hloubce cca 100 metrů a mohou dorůst až do délky 7 metrů, ve vodě loví buď částice, nebo drobné živočichy.

Rekonstrukce kostry Eremotheria, vyhynulého obřího zemního lenochoda z čeledi Megatheriidae. Eremotherium žilo v jižní Severní Americe, Střední Americe a na severu Jižní Ameriky od pliocénu (asi před 5,3 miliony let) až do konce pozdního pleistocénu (asi před 10 000 lety). Dosahoval celkové délky 6 metrů a výšky 2 metry, když byl na všech čtyřech, ale mohl dosáhnout výšky asi 4 metrů, když bylovztyčený na zadních nohách. Odhady hmotnosti se liší v rozsahu 3–6,55 tuny.

22 milionů let starý termit zachovaný v jantaru nalezeném v Dominikánské republice.

Stehenní kost Triceratopse ve srovnání se stehenní kostí slona.

70 milionů let stará fosílie vyhynulé dravé ryby Xiphactinus, objevená v roce 2020 v argentinské Patagonii. Tyto velké paprskoploutvé ryby žily na otevřeném moři a mohly měřit 4 až 6 metrů na délku a vážit až kolem 1 tuny. Jejich fosilie byly objeveny také na území České republiky (Šachov u Borohrádku).

Pravěký pavoukovec Arachnus deathicus zachovaný v jantaru.

Rekonstrukce čelistí Spinosaura – obřího masožravého dinosaura (teropoda), který žil na území dnešní severní Afriky v období před asi 112 až 94 miliony let. V současnosti je obecně považován za nejdelšího (i když ne nutně nejtěžšího) známého dravého dinosaura. Maximální hmotnost tohoto teropoda činila asi 6 až 8 tun.

Rekonstrukce lebky Livyatana – vyhynulého kytovce, který obýval světové oceány v období pozdního miocénu asi před 9 až 10 miliony lety, přičemž je možné, že on či jemu velmi podobný tvor žil ještě v pliocénu asi před 5 miliony let. Jeho fosilní pozůstatky byly nalezeny v listopadu roku 2008 nedaleko peruánského města Ica. Lebka měřila 3 metry, zuby 36 centimetrů. Byl to vrcholový predátor a konkurent žraloka megalodona.

150 milionů let stará fosílie želvy nalezená v Číně.

Lebka Basilosaura („královský ještěr“), což byl rod dravých kytovců žijících v pozdním eocénu. Dosahoval délky až 20 metrů, pravděpodobně byl největším tvorem své doby. Měl štíhlé protáhlé tělo, lebku s nápadným rozlišeným chrupem, přední končetiny (ploutve) stále ještě ohebné v lokti, a také zakrnělé, ale pohyblivé zadní končetiny. Hlavní pohybovou funkci měl ocas vybavený horizontální ocasní ploutví. Byl to vrcholový predátor, který lovil kořist (ryby, paryby a menší kytovce) pomocí velkých, v zadní části tlamy pilovitých zubů.

Medvěd krátkočelý (Arctodus simus) je vyhynulým druhem pleistocénního medvěda s neobvyklým krátkým čumákem. Žil v období 3 miliony – 10 000 let př. n. l. Jednalo se o jednoho z největších známých medvědů. Byl vysoký asi 1,8 a dlouhý 2,7 metrů, vážil okolo 500 kg.

Rekonstrukce 25 000 let staré chýše postavené z mamutích kostí a kůží. Podobné se našly na břehu řeky Don v ruském archeologickém nalezišti známém pod jménem Kostenki 11.

Útes na Downpatrick Head v Irsku vytvořený erozemi za 350 milionů let.

Zub žraloka Megalodona ve srovnání se zuby žraloka velkého bílého.

Pradávný svět 🌍

My Little Pony

Hooligans v Praze 🇨🇿🇮🇹🇬🇧

Přihlásit se

Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?

Váš odkaz pro obnovení hesla se zdá být neplatný nebo jeho platnost vypršela.

Přihlásit se

Zásady ochrany osobních údajů

Přidat do sbírky

Žádné sbírky

Varování: Pouze pro dospělé!