Mozkožrout 🇨🇿

V létě roku 1962 se v Ústí nad Labem vyskytl případ hnisavého zánětu mozku a mozkových blan (meningoencefalitida), onemocnění mělo nezvykle prudký průběh a pacient zemřel. Následovalo několik totožných případů, které ovšem nikdo nespojoval. Klasická léčba pomocí chemoterapeutik a antibiotik nefungovala. Následujícího roku zemřelo dalších několik mladých lidí ve věku 8 až 25, všechny spojoval pouze fakt, že navštívili kryté Lázně Dr. Vrbenského v Ústí nad Labem.

Pátrání značně komplikoval fakt, že nákazu nikdo nepřežil a také, že v bazénech ani při pitvách nebyly nalezeny žádné podezřelé mikroby. I přes to, že Lázně Dr. Vrbenského disponovaly nejčistší vodou, bylo potvrzeno, že nákaza pocházi skutečně odsud. Během následujících let probíhaly intezivní analýzy a byla přijata řada opatření. Nákaza se však znovu objevila roku 1964 a 1965 a Lázně byly definitivně uzavřeny. Další případy se již neobjevily, ačkoliv výzkum nadále pokračoval.

Roku 1967 objevil RNDr. Lubor Červa, DrSc. (narozen 1930) v histologických preparátech mozkové tkáně zemřelých původce epidemie. Jednalo se o améby, jejichž přesný druh nebylo již možné zjistit. Pravděpodobně se jednalo o Naegleria fowleri.

Později (roku 1978)  se též vysvětlilo, proč oběťmi byly – kromě pětadvacetileté učitelky – výhradně děti. V bazénu Lázní Dr. Vrbenského se před sportovními aktivitami musela zvednout hladina vody aby i v mělčí části pro děti byla dostatečná hloubka. Při opětovném snížení hladiny docházelo k vyplavení améb, které přežívaly v prasklinách keramického obkladu bazénu.

I v pozdějších letech se objevilo několik případů. Kromě roku 2012, kdy Naegleria fowleri usmrtila v pákistánském Karáčí 10 lidí, se jednalo o jednotky případů. Celosvětově bylo potvrzeno kolem tří set případů. Ústecká epidemie (12 obětí) byla největší.

Améba žije ve sladké vodě, toleruje vysoké teploty až do 45 °C (termální prameny, okolí výpustí elektráren). Cestou vstupu do organismu je nosní dutina, odkud se podél čichových nervů přesune do mozku, kde vyvolá primární amébovou meningoencefalitidu (PAM). První nálezy améb tohoto typu v mozkové tkáni lidí zaznamenali a publikovali patologové v USA a Austrálii v letech 1965 a 1966.

Letalita je zhruba 98%, inkubační doba 4 až 7 dnů a příznaky jsou totožné s virovou nebo bakteriální meningitidou. Mezi nejčastější symptomy patří bolesti hlavy, horečka, nevolnost, únava a zvracení. V pokročilejších stádiích se objevuje typická ztuhlost šíje, letargie, zmatení, kóma. Vetšina pacientů během dvou týdnů umírá a diagnóza nemoci probíhá až po smrti.

Aktuálně existuje pouze pět vyléčených případů. Pro léčbu se používá Amfotericin B (širokospektré protiplísňové antibiotikum, které zabíjí améby indukcí programované buněčné smrti).