Přepínač skryje nebo odkryje náhledy s varováním NSFW, které odkazují na příspěvky s nahotou, pornografií, vulgaritami, násilím nebo jiným potenciálně rušivým obsahem.
Přepínač skryje nebo odkryje náhledy s varováním NSFW, které odkazují na příspěvky s nahotou, pornografií, vulgaritami, násilím nebo jiným potenciálně rušivým obsahem.
Styl peruánského fotografa Maria Testina se nazývá „luxusní realismus“ a on sám se říká Super Mario. Specializuje se na módní, portrétní a reklamní fotografii a rád zachycuje své objekty ve chvílích vášně nebo sebevyjádření. “Vždy jsem se snažil vyvolat v divákovi dojem, že se dívá na soukromý, intimní okamžik. Na mých fotografiích poznáte, jaké to je být vedle toho člověka, být s ním sám.“
Mario Testino se narodil v roce 1954 v Limě. Jeho rodina se držela katolických tradic a on se dokonce chtěl stát knězem. Touha stát se fotografem vznikla v Londýně, kam se v roce 1976 přestěhoval. Fascinovala ho místní kultura a noční život, natáčel, ukazoval své portfolio módním časopisům, ale jeho styl byl označován za neoriginální, plochý a nudný. „Všechny v módním byznysu v Anglii jsem tak obdivoval, že jsem je hodně poslouchal, ale sebe málo,“ vzpomíná Testino. Toto poznání ho přimělo změnit situaci. V šedém průmyslovém Londýně vzpomínal na dětství v Peru a prázdniny v Brazílii. Všechny vzpomínky na rodnou zemi – barvy, tance, pohyby a lidi – to bylo to, co v jeho tvorbě chybělo. Změnil přístup, přidal spontánnost a živost, inspiraci čerpal z Jižní Ameriky. S novým stylem zahájil kariéru v britském Vogue. V roce 1983 byl pověřen vyfotografováním dívčiných vlasů. Na stránce časopisu vyšel obrázek velikosti poštovní známky, ale to byl začátek. Fotil Gisele Bündchen, Kate Moss, Gwyneth Paltrow, Angelinu Jolie, Madonnu, Lindu Evangelistu a desítky dalších známých krásek, ale žena, která měla největší vliv na jeho úspěch nebyla supermodelka nebo filmová hvězda. V roce 1997 byl Testino pověřen nafocením Diany, princezny z Walesu, a to ho katapultovalo k mezinárodní slávě.
„Byl jsem pověřen vyfotografovat princeznu Dianu pro Vanity Fair, abych propagoval její aukci šatů. Veškerý výtěžek byl určen na podporu charitativních organizací blízkých jejímu srdci. Když jsem se s ní setkal a dozvěděl se o její štědrosti, zjistil jsem, jak může filantropie změnit život každého člověka .“ Později prodal fotku Diany za 150 000 dolarů a financoval stavbu dětské nemocnice v Peru.
V roce 2002 byla v National Portrait Gallery v Londýně otevřena první muzejní výstava jeho děl. Expozice překonala tehdejší rekord v návštěvnosti. Jeho portréty ovlivnily postoje k módě, kráse a půvabu a dodnes jsou ve sbírkách významných muzeí a galerií. Někteří kritici však tvrdí, že důraz na komercialismus snižuje jejich uměleckou integritu.