košík
ROZŘEZÁNÍ NAPŮL
Tento druh popravy se podle řady zdrojů odehrával v Evropě v období římské říše a středověku (zejména ve Španělsku), a také v několika asijských zemích, především v Indii a Číně. Odsouzená osoba byla pověšena hlavou dolů a počínaje od slabin řezána svisle dolů. V této pozici měl mozek neustálý průtok krve a i přes její velkou ztrátu to umožnilo dotyčnému zůstat po dlouhou dobu při vědomí.
STAHOVÁNÍ Z KŮŽE
V kronikách starověkých Asyřanů, žijících v severní části starověké Mezopotámie, jsou zmínky o stahování zajatých nepřátel nebo vzbouřenců, jejichž celé kůže byly přibity na hradby jako varování pro všechny, kteří zpochybňovali autoritu vládců.
KRVAVÝ OREL
Oběť byla pověšena tváří ke zdi, záda byla rozpárana a žebra vylomena tak, že vyčnívala ze zad. Tento pohled zřejmě Vikingům připomínal křídla orla. Někdy byl ještě celý proces dotvářen vytažením plic. Dotyčný si to však příliš neužil a nejčastěji zemřel na bolestivý šok hned na začátku popravy.
SCAFISMUS
Scafismus stará perská metoda popravy . Slovo pochází z řeckého slova skáphe, tedy vydlabaná loď. Oběť je připoutána ke člunu a poté je násilím překrmena medem s mlékem, což způsobilo těžké žaludeční nevolnosti. Tím samým je pak také potřena. Poté je přikryta další lodí, aby byla odhalen pouze hlava a končetiny. Následně byl člun vypuštěn na rybník či jakoukoliv vodní plochu se stojatou vodou. Kvůli průjmu se uvnitř hromadily exkrementy a jejich vůně spolu s vůní medu přitahovala pozornost četného hmyzu, který do těla oběti nakladl vajíčka. Smrt nastala následkem dehydratace, vysílení, těžkého šoku, hladu, otravy krve způsobenou četnými ranami a hnijícím masem od kousavého hmyzu a jeho larev nebo sepse (reakce organismu na infekci).
POPRAVA SLONEM
Poprava slony je metoda zabíjení vězňů odsouzených k smrti, běžná po tisíce let v zemích jižní a jihovýchodní Asie a zejména v Indii. Asijští sloni byli používáni k drcení nebo mučení vězňů při veřejných popravách.
MAZZATELLO
Mazzatello (udeřit palcátem) spočíval v tom, že kat zasadil ránu do hlavy železnou nebo dřevěnlnou palicí či kladivem. V případě otřesu mozku a nikoliv okamžité smrti, mu bylo jednoduše podříznuto hrdlo. Používal se v papežských státech a poslední zmínka o použití tohoto trestu je ze září 1806.
PROPÍCHNUTÍ BAMBUSEM
Obviněný byl pevně svázán a položen na zem se zakopanými bambusovými výhonky, které za jeden den můžou vyrůst až o jeden metr. Bambus se pomalu zažral do těla oběti, což jí způsobilo bolest a agónii. Stonek této rostliny totiž dokáže prorůst asfaltem i betonem.
TAŽENÍ POD KÝLEM
Svázaný odsouzenec byl vhozen do moře tažen lanem pod kýlem na druhou stranu lodi. Trest byl vykonán 1x, 2x nebo 3x, v závislosti na míře provinění. Pokud se zločinec neudusil, pak zde byla vysoká pravděpodobnost, že se pořezal o vrstvu bentosu na povrchu lodi a vykrvácel.
UVAŘENÍ
Mužům přistiženým při penězokazectví během tudorovského období v Anglii hrozila smrt ve vařící vodě, oleji nebo roztaveném olovu. Odsouzený se buď vložil do studené tekutiny, která se pomalu ohřívala, anebo rovnou do rozpálené lázně. Jindřich VIII. takhle „uvařil“ kuchaře Richarda Roose, který měl otrávit 19 lidí v domě rochesterského biskupa. V hrozných mukách umíral dvě hodiny. Tato scéna je zachycena i v seriálu Tudorovci od HBO. Zmínka o takovém případu se vyskytuje i v českých pramenech – v 15. století byl v Prachaticích uvařením popraven jistý Lukáš, který padělal mince. Podle některých svědectví ortel této kruté smrti vynášeli i husité nad zajatci z řad katolických kněží.
GAROTA
V tomhle druhu popravy se vyžívali zejména Španělé během inkvizice. Garota se podle knihy Vláčen, věšen a rozčtvrcen od Jonathana J. Moorea vyvinula z čínské metody škrcení strunou. Španělé tenhle trik trochu vylepšili. Odsouzený byl přivázán k dřevěné stoličce a na krk mu dali železný límec, který měl zezadu velký šroub s plochým nebo zašpičatělým ostřím. Kat šroub utahoval tak dlouho, dokud čepel nepronikla krkem. Tuhle metodu můžete vidět na konci Formanova filmu Goyovy přízraky, ve kterém je popraven otec Lorenzo (Javier Bardem).
LÁMÁNÍ KOLEM
Lámání kolem byl ve středověku a raném novověku užívaný způsob popravy k potrestání zvláště závažných zločinů. Nejprve byly zlomeny dolní končetiny, potom žebra a ruce, popřípadě i páteř. Někdy byl odsouzenec po rozlámání končetin sťat mečem nebo sekerou. Jindy byl pro zmírnění trestu nejprve sťat či zardoušen a teprve potom jeho tělo rozlámáno a vpleteno do kola. Při druhé variantě, používané především ve Francii, byl odsouzenec přivázán za ruce a nohy k loukoťovému kolu, které bylo možné roztočit. Kat mu poté palicí nebo železnou tyčí přerazil nejprve končetiny a nakonec zpravidla zlomil vaz. Kolo s rozlámaným tělem pak bylo vystaveno. Do 17. stol. existovala i možnost, že byl odsouzenec se zlomenými končetinami vpleten do kola ještě živý a ponechán svému osudu, což byla nejčastěji smrt žízní nebo v důsledku plicní embolie.
NARAŽENÍ NA KŮL
Další bolestivou smrtí bylo nabodnutí na kůl, při kterém zločinci umírali po dobu i několika dní. Tenhle způsob byl používán především v Orientu. „Pokud žena nechá svého manžela zabít kvůli jinému muži, bude naražena na kůl,“ stojí v Chammurapiho zákoníku. Metoda se dochovala až do tureckých válek, kdy se takto trestali zrádci, nevěrnice a další. Někdy byl odsouzený dokonce stažen z kůže.
VĚŠEN, VLÁČEN, ROZČTVRCEN
Tato anglická specialita byla legální až do roku 1816. Kat musel být v tomto případě hodně zručný, protože musel odsouzence udržet co nejdéle naživu. Vězni byli přivázáni na krátké oprátky, aby přežili. Poté byl poloudušený zajatec vláčen městem na popraviště, kde mu popravčí otevřel břicho a pustil se do vytahování vnitřností. Někdy byl trestanec ještě živý a viděl, jak se jeho orgány škvaří v ohni. Nakonec bylo tělo rozsekáno na několik částí buďto sekerou, nebo pomocí čtyř koní, které přivázali ke končetinám a pobídli je k běhu. Pokud šlo o ženu, zkrátila se doba mučení. Tělo hříšnice bylo vláčeno a následně upáleno na hranici.
