košík
RUSKO: V roce 1998 natočila stanice CNN v ruských kasárnách tzv. dědovščinu (tj. vláda mazáků), což je neformální praxe zasvěcování (buzerování) nováčků do vojenského drilu a jejich neustálého šikanování během služby. Dříve se vyskytovala v sovětských ozbrojených silách, dnes v ruských ozbrojených silách, ve vnitřních vojskách a (v mnohem menším rozsahu) u služby pohraniční stráže Ruska (spadající pod FSB), stejně jako v armádách postsovětských republik. Označuje týrání mladších branců jak staršími odvedenci, sloužícími poslední rok povinné vojenské služby, tak i poddůstojníky a důstojníky. Dědovščina zahrnuje celou řadu nedůstojných či ponižujících aktivit, k jejichž provádění jsou řadoví vojáci přinuceni: od plnění nepříjemných úkolů pro nadřízené, až po násilné a někdy i smrtelné fyzické násilí a psychické týrání. To pak často přechází v extrémně zvrhlou formu šikany nebo dokonce mučení, včetně sexuálního obtěžování a znásilňování. Mnoho vojáků si kvůli tomu nese po odchodu z armády celoživotní zdravotní i duševní následky. Proto bývá dědovščina mnohdy označována bývalým vojenským personálem za hlavní příčinu mizerné morálky v armádě.
Mezi nejčastější zdůvodnění používání zmíněného fyzického násilí nebo psychického týrání patří to, aby se bažanti naučili vykonávat určité neoblíbené povinnosti a osvojili si disciplínu i respekt k autoritám. Šikana tak ve skutečnosti v mnoha případech není primárním cílem. Služebně starší odvedenci totiž zneužívají své podřízené, aby si zajistili lepší životní podmínky a násilnosti vznikají ve chvílích, kdy nováčci odmítnou dodržovat tradice. Právě to vede k vážným zraněním vojáků, v horších případech i k jejich smrt.
Pojem je odvozen od slova „děd“ (v ruštině „děda, dědeček, stařešina“). V ruském vojenském slangu se tím myslí „mazáci“. Spadají sem vojáci s odslouženým třetím nebo čtvrtým rokem. Po připojení přípony – vščina, která značí režim, způsob vlády, zní volný překlad dědovščiny „vláda mazáků.“ Tento neoficiální systém se odvíjí v rozporu s oficiálními nařízeními a zákony. Výhody z něj ovšem využívají pouze branci povýšení do různých poddůstojnických hodností, počínaje svobodníkem až po seržanta.
Vznik tohoto problému je přisuzován převážně změnám v systému všeobecné branné povinnosti, které byly schváleny zákonem dne 12. října 1967. To způsobilo, že v armádě byly přítomny dvě různé skupiny branců, z nichž někteří narukovali na tříletou službu a jiní pouze na dvouletou. V průběhu téhož roku začaly být do armády přijímány osoby s kriminální minulostí. Hlavním důvodem pro tento krok bylo zmírnění krize, jež nastala po druhé světové válce kvůli nedostatku bojeschopných mužů. Zatímco útisk ze strany starších vojáků se v armádě vyskytoval i předtím, po schválení onoho zákona a se zavedením systému čtyř tříd (tvořeným dvěma výše zmíněnými typy služby, kdy se odvádělo dvakrát ročně) se stal častějším a tudíž propracovanějším. Postupně si vojáci v rámci dědovščiny vytvořili vlastní pravidla a rituály.
Mnoho mladých mužů každoročně na následky šikany zemře, spáchají kvůli ní sebevraždu nebo po tisících dezertují od svých jednotek. Americký deník The New York Times uvedl, že v roce 2006 měla dědovščina na svědomí životy nejméně 292 ruských vojáků (ačkoli ruská generalita prohlašuje, že přímo na šikanu zemřelo „jen“ 16 vojáků a že ostatní spáchali sebevraždu). Právě obava z tvrdé a všudypřítomné šikany je hlavním důvodem, proč se nemálo mladých Rusů snaží vyhnout vojenské službě. Někteří rodiče dokonce falšují svým synům lékařské záznamy, aby ze zdravotních důvodů nemohli na vojnu nastoupit.
V roce 2012 byl v Čeljabinské oblasti k smrti umučen svými spolubojovníky rekrut Ruslan Aiderkhano. Proti pachatelům byl ochoten vypovídat jediný přímý svědek události, Danil Chalkin. Ten byl později zastřelen na vojenské základně, kde sloužil. Z jeho vraždy byl později obviněn a zatčen námezdní voják Alikbek Musabekov.
Celkově je přístup Ruské federace k zastavení dědovščiny velmi vlažný a v jejím potlačování se až na výjimky moc neangažuje. V roce 2003 náměstek ministra obrany V. Isakov existenci šikany popřel. Úmrtí vojáků svedl na odepírání stravy a nedostatečnou výživu. Ruské ministerstvo obrany uvedlo dva důvody výskytu šikany: velký počet rekrutů a pochybení jednotlivých velitelů. Od roku 2005 zveřejňuje ruské ministerstvo obrany pravidelné měsíční statistiky incidentů a zločinů, zahrnujících i úmrtí. Rusko rovněž poupravilo některá nařízení z roku 1967. Nejpozoruhodnějším z nich je, že ruská armáda přestala přijímat do svých řad zločince. V letech 2007/08 byla doba povinné vojenské služby zkrácena ze dvou let na jeden rok. Dědovščina tedy většinou nastane, když mazáci, sloužící druhým rokem, zneužívají nováčky v prvním roce služby. Právě tohle opatření má šikanu částečně omezit.
