12. listopadu 1970 byla ve Florence ve státě Oregon odpálena mršina téměř osmitunového a 14 metrů dlouhého vorvaně obrovského.
Úřadům města Florence bylo jasné, že mrtvola musí být co nejrychleji z pláže odstraněna než začne hnít. Po krátké poradě s námořnictvem se nakonec rozhodli pro „řízený“ odstřel. Výbuch měl velrybu rozmetat na menší kusy, o které by se následně postarali ptáci a ryby.
Odstřelem byl pověřen jistý George Thornton (bývalý inženýr oregonského ministerstva dopravy). Ten se krátce před akcí přiznal reportérům, kteří celou situaci napjatě sledovali, že netuší, jaké množství výbušnin je potřeba k likvidaci a onom kýženému efektu. Thornton se ale nakonec rozhodl, že k odpálení použije skoro půl tuny dynamitu.
Dynamit roztrhal zdechlinu na obří kusy. Masité pláty velrybího tuku doletěly až k domům ležícím poměrně daleko od pláže, ale především na přilehlé parkoviště, kde dopadly na několik aut, včetně zbrusu nového vozu (Oldsmobile 88) Walta Umenhofera, veterána a pyrotechnika z druhé světové války, který vůz zakoupil v sousedním městě v akci “Get a Whale of Deal.” Nutno podotknout že Walt upozornil Thortona na množství použitého dynamitu, že dvacet krabic je příliš moc. Bohatě by stačilo dvacet tyčinek (zhruba 4 kg).
Thornton byl přes to všechno s průběhem kupodivu spokojen. Většina ostatků nicméně zůstala na pobřeží, odkud je pak ve finále musela odklízet policie protože krmení ptáků a ryb se nekonalo, zřejmě za to mohl hlasitý výbuch.
Odpočet výbuchu začíná v 1:50