V pátek 24. června 1994 havaroval na letecké základně Fairchild ve Washingtonu (USAF) Boeing B-52 Stratofortress poté, co jeho pilot, podplukovník Arthur „Bud“ Holland, manévroval s bombardérem na hranici jeho provozních limitů a ztratil tak nad ním kontrolu. Letoun se zřítil na zem a poté explodoval. Holland a další tři členové posádky na palubě zahynuli. Posádku tvořili piloti podplukovník Arthur „Bud“ Holland (46 let), podplukovník Mark McGeehan (38 let), plukovník Robert Wolff (46 let) a důstojník zbraňových systémů/radarový navigátor podplukovník Ken Huston (41 let).
Plán letu (nácvik předváděcího letu pro leteckou show) počítal s velmi náročnou sérií přeletů v malé výšce, zatáčkami s náklonem 60°, strmým stoupáním a následným přistáním na Fairchildově dráze 23. Tento let byl Wolffovým „finiš flightem“ běžnou tradicí, při níž je odcházející člen posádky USAF krátce po přistání při svém posledním letu na letišti přivítán příbuznými, přáteli a spolupracovníky. Wolffova manželka a jeho blízcí přátelé byli na letišti, aby sledovali let a zúčastnili se následného přivítání po přistání. McGeehanova manželka a dva nejmladší synové sledovali let ze dvora McGeehanova obytného domu, který se nacházel nedaleko.
Podle vyšetřování Holland s B-52 zahájil 360° levou zatáčku kolem kontrolní věže, která stojí přibližně ve středu dráhy. Hned za věží se nacházela oblast s omezeným vzdušným prostorem, údajně kvůli skladu jaderných zbraní. Aby se Holland vyhnul této oblasti s omezeným vzdušným prostorem, pokračoval s letounem v prudce nakloněné zatáčce ve výšce cca 250 stop (75 m) AGL. Přibližně ve třech čtvrtinách zatáčky, ve 14:16, se letoun naklonil o více než 90°, začal prudce klesat, zavadil o elektrické vedení, narazil do země a explodoval.
Vyšetřovací komise konstatovala, že na průběh nehody měla významný vliv odvážná, machistická osobnost podplukovníka Hollanda. Personál USAF vypověděl, že Holland si získal pověst agresivního pilota, který často porušoval pravidla bezpečnosti letu a další předpisy. Porušování pravidel zahrnovalo létání pod minimální povolenou výškou a překračování omezení úhlu náklonu a rychlosti stoupání.
Záběry z havárie letadla Fairchild byly použity při natáčení filmu Project Almanac z roku 2015, který u rodin pozůstalých vyvolal negativní emoce. Po původním tvrzení společnosti Paramount Pictures, že se jedná o video z tokijské havárie z roku 2009, se producent Michael Bay rodinám omluvil a záběry byly na Bayovu žádost odstraněny z trailerů a samotného filmu.