košík
Franz Reichelt nebo také François Reichelt (1878-1912) byl rakouskouherský průkopník parašutismu, který zahynul 4. února 1912 při testování záchranného obleku vlastní výroby.
Narodil se ve Štětí (německy Wegstädtl) v německy hovořící rodině, vyučil se krejčím. Usadil se v Paříži a otevřel si módní salon v rue Gaillon ve 2. pařížském obvodu, v roce 1909 obdržel francouzské občanství. Jednoho dne se dozvěděl, že Aéro-Club de France vypsal odměnu 10 000 franků každému, kdo dokáže vytvořit bezpečnostní padák pro piloty (hmotnost neměla přesáhnout 25 kilogramů). Ačkoli již existovaly funkční padáky, které fungovaly ve velkých výškách, neexistoval žádný pro piloty malých letadel a lidi skákající z malých výšek. Reichelt si pokusil ušít plášť z pogumovaného hedvábí, který by se při pádu rozevřel a kladl takový odpor vzduchu, aby umožnil bezpečně přistát. Jeho první vynález vážil 70 kg a měl plochu šesti metrů čtverečních, později se rozhodl snížit váhu tím, že nosné tyče nahradil provazy. Při testování svého výtvoru utrpěl řadu zranění, ani pokusy s krejčovskými figurínami nedopadly přesvědčivě – všechny se zřítily k zemi jako kámen. Reichelt byl přesvědčen, že z malých testovacích výšek okolo 25 metrů padák nestačí nabrat vzduch. Po roce dostal od pařížské policie povolení k otestování padáku na Eiffelově věži, které provedl za přítomnosti novinářů v neděli 4. února 1912 v osm hodin ráno. Vystoupil na malý stolek vedle okraje nástupiště, roztrhl noviny a studoval směr větru. Pak se podíval dolů na zem. Poté se obrátil zpět ke svým přátelům (kteří ho od toho neúspěšně odrazovali) a řekl: „À bientôt,“ (brzy se uvidíme). Dalších 40 sekund však váhal, jakoby tušil, že to nedopadne dobře. Nakonec vyskočil z prvního patra umístěného ve výšce 57 metrů, jeho oblek se však rozevřel jen částečně, nedokázal let ztlumit a po 2sekundovém pádu byl na místě mrtev. Krev mu tekla ústy, nosem a ušima, pravou ruku a nohu měl rozdrcenou, lebku a páteř rozbitou. V zemi po něm tehdy zůstala 14 cm hluboká díra. Na celou událost by se možná zapomnělo, ale u pokusu byl přítomen celý houf novinářů vybavený dalším z nových vynálezů – kamerou. Jeden kameraman natáčel let ze spodku věže a druhý zaznamenával seskok z prvního patra.
Na Reicheltovu myšlenku navázali ve třicátých letech američtí kaskadéři, za prvního úspěšného uživatele létajícího obleku je označován Rex Finney. Rozvoj syntetických materiálů umožnil v devadesátých letech vznik nového extrémního sportu, nazvaného wingsuiting.
