Věznice v Německu 🇩🇪

Samotné slovo vězení se v Německu již oficiálně nepoužívá. Obvykle říkají Justizvollzugsanstalt (JVA) – „ústav pro výkon trestu“.

Německý vězeňský systém se převážně zaměřuje na nápravu a převýchovu vězňů. Dát jim plnohodnotnou vstupenku do nového poctivého života. Značný počet (až 50 %) v německých věznicích tvoří migranti nebo děti migrantů. Jde jak o Turky nebo Araby, tak i o přistěhovalce z bývalého SSSR nebo rodáky z východní Evropy.

Na sto tisíc obyvatel tam připadá pouze 80 vězňů. Méně mají jen ve Skandinávii – cca 70 na 100 tisíc. Pro srovnání, v Rusku je to téměř 475, v USA je to přes 700.

Vězni mohou počítat s místem v cele 7-10 metrů čtverečních, s vlastním umyvadlem, sprchou a záchodem za přepážkou, televizí, stolem, židlemi. Okna cel jsou podle očekávání zakryta mřížemi, ale lze je otevřít kvůli vyvětrání. Každý vězeň má právo na každodenní hodinovou vycházku.

Mimochodem, německé zákony doporučují umístit každého vězně do samostatné cely. V praxi pro to však není dostatek cel. Obvykle vězni bydlí po dvou, maximálně čtyřech.

V některých zvláště vyspělých německých věznicích mají vězni ve svých celách vlastní hardwarové telefony, pomocí kterých si mohou kdykoli zavolat, kam chtějí. Pokud však udělají chybu, například když někomu venku vyhrožují, o tuto možnost přijdou. Každá cela musí mít speciální červené spínací tlačítko, přes které může chovanec kdykoliv přivolat strážného. Například při prudkém zhoršení zdravotního stavu.

Některé německé vězeňské cely nemají vnitřní kamerový dohled. Kamery jsou jen na chodbách. A na dveřích nejsou žádná kukátka. Trestanec má totiž právo na soukromí. Takový systém má ale i opačný efekt – vězeňský personál může zvlášť násilného vězně klidně „navštívit‘ přímo v jeho cele a bez sebemenšího rizika natáčení ho „potrestat“.

V Německu byl v roce 1949 zrušen trest smrti, a tak je nejvyšším trestem doživotí – například v berlínské věznici Tegel je takových vězňů téměř 80. Tito vězni jsou většinou často převáženi z jedné vězeňské cely do druhé – aby netrpěla jejich psychika.

V německých věznicích existuje také zvláštní kategorie pro tzv. společensky nebezpečné vězně. Tito muži, obvykle odsouzení za sexuální zločiny, už si svůj trest odpykali. Z rozhodnutí soudu však stále zůstávají ve speciálních budovách se zvýšeným komfortem, bez mříží na oknech.

Chovanci pracují v dílnách, kde si mohou vydělat i 300 eur měsíčně. Peníze lze utratit přímo v prodejně, nakoupit cigarety, tabák, mýdlo, sladkosti nebo jiné doplňkové produkty. Značnou část vydělaných peněz ale dostane vězeň až v předvečer propuštění – aby neodešel s prázdnou kapsou. Za bezdůvodné odmítnutí práce může přijít o televizi v cele.

Práci lze nahradit odbornými kurzy nebo terapií s psychologem. Nechybí ani sportovní sekce, kurzy německého jazyka nebo kurzy jógy.

Jídlo se podává třikrát denně s přihlédnutím k jejich náboženství. Například muslimové nedostanou k obědu vepřové maso. V úvahu se berou i vegetariánské preference. Vězni jedí ze speciálních plastových nádob, ve kterých jídlo nevychladne.

Dochází i velké zábavní akce – například koncert britské rockové kapely Uriah Heep.

Některé německé věznice mohou mít dokonce své vlastní bazény.

Dozorci v německých věznicích většinou nemají střelné zbraně. Dokonce ani stráže na věžích. Všechny automatické pistole jsou pečlivě uloženy ve služebním prostoru. Dozorcům se vydávají pouze při převozu vězňů nebo v případě mimořádné události. Předpokládá se, že musí umět trestance přesvědčit slovy.