košík
Na záběrech začne lidská kmenová buňka reagovat na specifické chemické signály, které jí říkají, aby se přeměnila na neurální progenitorovou buňku (není schopna sebeobnovy). Tyto signály mohou být růstové faktory nebo proteiny, například neurotrofické faktory jako BDNF (Brain-Derived Neurotrophic Factor) nebo FGF (Fibroblast Growth Factor), které aktivují specifické geny v buňce, jenž spouštějí proces diferenciace (kmenová buňka se postupně mění ve funkční buňku). Tato buňka má zatím omezený potenciál a může se stát buď neuronem, nebo jiným typem buňky v nervovém systému – například gliovou buňkou, která v nervové tkáni vyživuje, izoluje a chrání neurony. Tato schopnost kmenové buňky umožňuje tělu vytvořit nové buňky, a tím opravit poškozené části těla. Neurony jsou vysoce specializované buňky nervové tkáně, jejichž dlouhé výběžky umožňují v těle přenášet nervové impulzy na velkou vzdálenost.
Dále dochází k aktivaci specifických genů, které řídí vývoj neuronálních charakteristik. Postupně se z neurální progenitorové buňky začínají vyvíjet znaky typické pro neurony, jako je tvorba axonů a dendritů, které jsou nezbytné pro přenos nervových signálů. Jakmile se neurální progenitorové buňky stávají specializovanějšími, začínají produkovat proteiny jako MAP2 (microtubule-associated protein 2), které stabilizují strukturu neuronu. Neuron poté přechází do fáze zrání, kdy se formují synapse, tedy spoje mezi neurony, které umožňují přenos nervových impulzů. Po dokončení tohoto procesu vzniká plně diferencovaný neuron schopný komunikovat s jinými buňkami prostřednictvím elektrochemických signálů.
