Svatby dětí v komunitě Romů 🇷🇴

Jednou ze zvláštních národních tradic Romů, zejména etnické skupiny rumunských Olašů, jsou svatby ve velmi raném věku – dle zvyku se mohou brát děti už ve věku 10 let.

Děje se to hned z několika důvodů. Za prvé, od pradávna mezi Romy panovalo přesvědčení, že čím dříve se mladí lidé vezmou, tím méně budou mít myšlenky na všechny druhy smilstva a pokušení svobodného života, jako je například alkohol. Za druhé, čím dříve mladí založí rodinu, tím větší je šance na další potomky. Děti jsou podle nich hlavním bohatstvím jejich komunity. V době, kdy dívka dosáhne plnoletosti, může mít klidně už 3-4 děti.

Ve starých nomádských časech se nedožívali vysokého věku a proto byl brzký sňatek jednou z nejdůležitějších záruk většího počtu dětí, a tedy i zachování celého společenství Romů. Kromě toho jsou cikánské tchýně přesvědčeny, že je mnohem snazší zvládnout mladší snachu a navyknout ji na nové povinnosti v domácnosti.

V moderních podmínkách jsou brzké sňatky také dobrým způsobem, jak se romští chlapci, kteří už mají potomky, mohou vyhnout armádě.

Dalším dobrým důvodem je, že věří, že v mladém věku je porod úspěšnější a méně bolestivý. Jsou si také jisti, že pro mladší nevěstu a ženicha je v běžném životě mnohem snazší si na sebe zvyknout než pro ty starší.

Navíc předčasný sňatek je pro rodiče ženicha příležitostí, jak získat do své rodiny tu nejlepší nevěstu.

Romové prý dospívají mnohem rychleji než zástupci jiných etnických skupin. Vyrůstají v úplně jiném, složitějším prostředí, se spoustou povinností. Ve věku 13-14 let jsou tedy již údajně značně zralí, myslící lidé, kteří mají dokonalou představu o tom, co je život.

Také chtějí co nejdříve vidět svá vnoučata, která považují za ještě důležitější než děti. Ačkoli jsou považováni za právoplatné manžele, až do dospělosti stále bydlí odděleně, každý u svých rodičů.

Zajímavé je, že před svatbou jsou novomanželé povinni opustit školu, tedy pokud tam vůbec studovali. Ostatně Romové neupřednostňují vyšší vzdělání, a obecně jej neschvalují. Věří, že přílišné studium kazí chlapce i dívky. Romské dívce stačí absolvovat několik ročníků alespoň základní školy, umět číst a psát slabiky a počítat do tisíce.

Je zvláštní, že na rozdíl od všeobecného přesvědčení si raně založené romské rodiny žijí po celý život docela dobře a prakticky většina z nich nezažije rozvod (hlavně kvůli značnému počtu dětí).