košík
V letech 1932–1935 došlo mezi Bolívií a Paraguayí k válce o severní část regionu Gran Chaco (někdy jen Chaco), který před válkou náležel Bolívii.
Spory o toto území o rozloze 259 000 km², kde bylo málo silnic a mimo období dešťů i málo vody, začaly již v roce 1928. Konflikt vycházel z války v Pacifiku (1879–84), ve které Chile porazilo Bolívii a anektovalo celou pobřežní oblast této země. To zatlačilo Bolívii do vnitrozemí, takže si ve snaze to napravit zkusili přes Gran Chaco prorazit cestu k pobřeží Atlantiku.
Obě strany se mylně domnívaly, že se v této oblasti nacházejí bohaté zásoby ropy; Bolivijce podporovala americká společnost Standard Oil of New Jersey (dnes Exxon-Mobil), Paraguayce Royal Dutch Shell.
Paraguayský prezident Eusebio Ayala (vlevo) a bolivijský prezident Daniel Salamanca (vpravo)
Bolívie měla oproti Paraguayi řadu výhod: trojnásobnou populaci, zbraně nakoupené za půjčky od amerických bank a armádou vycvičenou německým generálem Hansem von Kundtem. Vojenskou pomoc v podobě pěti poradců poskytlo Bolívii v rámci vojenské mise také Československo a v bolivijské armádě sloužilo též mnoho důstojníků německé císařské armády. Bolivijská armáda však měla nízkou morálku, vojáci trpěli nemocemi a dehydratací a nevyznali se v terénu.
Paraguay měla modernější bojový styl, zaměřený na rychlé přesuny a obcházení nepřítele. Také využili své schopnosti komunikovat přes rádio v Guaraní, což je jazyk, kterým průměrný bolivijský voják nemluví. Velmi snadno také přepravovali své muže loděmi. To byla výhoda ve srovnání s bolivijskými jednotkami, které musely přicházet ze západní vysočiny, asi 800 km daleko. Cestu, která trvala Bolívijcům čtrnáct dní, zvládli Paraguayci za čtyři. V armádě Paraguaye tvořili poradce bělogvardějští generálové Ivan Běljajev a Nikolaj Ern a důstojníci z armády barona Wrangela a také italští instruktoři v námořnictvu (dělové čluny ARP Paraguay a ARP Humaitá byly vyrobeny v Janově) a v leteckých silách (námořní letectvo bylo tvořeno výhradně italskými letouny Macchi M.18, Savoia-Marchetti S.59 a CANT 10) působila italská a francouzská letecká mise.
Paraguayský dělový člun třídy Humaitá
Paraguayské jednotky ve Fortin Alihuatá v roce 1932
Paraguay oficiálně vyhlásila válku 10. května 1933 a zahájila sérii útoků podél frontové linie s překvapivým úspěchem. K nejtěžším bojům došlo mezi březnem a dubnem 1934. Bolivijský prezident Daniel Salamanca (8. července 1869 – 17. července 1935) byl nucen odstoupit, protože Paraguayci úspěšně pokračovali ve svém tažení a nakonec do konce roku sporný region zabrali. Salamanca se vrátil do své rodné Cochabamby, kde v červenci 1935 zemřel na rakovinu žaludku.
Paraguayský konvoj zasažený bolivijskými bombardéry
Bolivijští vojáci útočící na paraguayské pozice poblíž svého velitelství ve Villamontes.
Série bolivijských protiútoků zaznamenala úspěch a tak bylo 12. června 1935 v Buenos Aires domluveno příměří. které zahrnovalo i Argentinu, Brazílii, Chile, Peru, Uruguay a Spojené státy americké. Paraguay připojila spornou oblast ke svému území a tím se její rozloha zvětšila téměř o 60 %.
V této nákladné a krvavé válce přišlo o život kolem 100 000 mužů (Bolívie – 57 000, Paraguay – 43 000).
