košík
Sedm mužů, kteří předstírali svou smrt, aby se například vyhnuli vězení nebo otestovali lásku manželky.
Jaroslav Hašek (1883-1923) 🇨🇿
Titul rekordmana v počtu falešných úmrtí patří dle vyprávění českému spisovateli Jaroslavu Haškovi, autorovi veledíla „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“. Kvůli jeho působení v Evropě a různých koutech Ruska (od Moskvy po Bugulmu) neměli lidé v Čechách tušení, co se s ním děje, ale přicházely alarmující zvěsti. Po návratu domů se Hašek dozvěděl, že noviny sedmkrát zveřejnily nekrology s jeho jménem. „Po návratu do vlasti jsem se dozvěděl, že jsem byl třikrát oběšen, dvakrát zastřelen a jednou rozčtvrtěn divokými kyrgyzskými rebely u jezera Kale-Isykh a nakonec jsem byl ubodán k smrti v divokém boji s opilými námořníky v oděské krčmě.“ Říká se, že Hašek, když žil v Česku, dál posílal do novin nekrology, vymýšlel různé důvody své smrti a pro větší přesvědčivost sám šířil fámy a drby. Noviny o jeho smrti informovaly tolikrát, že když spisovatel v roce 1923 ve věku 39 let konečně zemřel doopravdy, nikdo tomu nevěřil.
Timothy Dexter (1747-1806) 🇺🇸
Americký obchodník Timothy Dexter byl nazýván „nejšťastnějším bláznem Ameriky“. Jeho životní cesta je podobná životu Forresta Gumpa, jen s tím rozdílem, že Gump nechtěl vydělávat peníze, zatímco Dexter se považoval za profesionálního obchodníka a myslel pouze na zisk a peníze. Měl neuvěřitelné štěstí a navzdory naprosté neznalosti základů vedení firmy se jeho absurdní obchody a dobrodružství vždy proměnily ve velké zisky. Dexterův osobní život se ale nevyvíjel tak dobře jako jeho podnikání. Čím více peněz měl, tím horší byl jeho vztah s manželkou. Došlo to tak daleko, že když k němu přišli hosté, s despektem řekl, že jeho žena nedávno zemřela. Jednoho dne, buď z nudy, nebo aby otestoval lásku své nemilované ženy, „zemřel“. Říká se, že při loučení se zesnulým Dexter ležel v rakvi a poslouchal, co každý, kdo se přiblížil, říká a jak moc pláče. Když přišla na řadu manželka, ukázalo se, že vůbec neplakala. Dexter ve vzteku vyskočil z rakve a zbil ji za její nedostatek smutku.
Alexandr I. Uspenskij (1902-1940) 🇷🇺
Na rozdíl od Haška a Dextera zbylí účastníci tohoto výběru svou smrt fingovali, aby se vyhnuli spravedlnosti, a ve všech případech je to později dostihlo.
Kariéra sovětského příslušníka tajné služby (čekisty) Alexandra Ivanoviče Uspenského se rychle rozvíjela. Již v 35 letech získal vysokou hodnost komisaře státní bezpečnosti a stal se i lidovým komisařem vnitra Ukrajinské SSR. V létě téhož roku dostal rozkaz hlásit se v Moskvě k dalšímu povýšení. Jako zkušený důstojník NKVD věděl, že v jeho případě toto pozvání znamená jediné – z Moskvy se už nevrátí. Uspenskij sebral své věci, napsal na papír „Hledej mrtvolu v Dněpru“, a aby to bylo přesvědčivější, hodil svou čekistickou uniformu do řeky Dněpr. S padělanými doklady se následně vydal do Voroněže. Když důstojníci NKVD vylovili z řeky uniformu s nárameníky kapitána státní bezpečnosti, skutečně si mysleli, že se Uspenskij utopil. Tělo se však nenašlo, což vyvolalo podezření. „Utopenec“ byl zapsán na celounijní seznam hledaných osob a 15. dubna 1939, tedy téměř o rok později, byl nalezen ve městě Miass v Čeljabinské oblasti. Uspenskij se přiznal ke všem sovětským smrtelným hříchům, včetně práce pro německou rozvědku, a 27. ledna 1940 byl zastřelen.
Nikolaj Suchanov (1882-1940) 🇷🇺
Sovětský ekonom, historik, novinář a také revolucionář Nikolaj Nikolajevič Suchanov byl nucen předstírat sebevraždu (vrhl se do řeky na Sofijském nábřeží v Moskvě), aby se rozvedl se svou ženou. Ukončit manželství jim totiž církev nedovolila, a tak se rozhodli se pro zoufalý krok – on skočil do řeky a „vdova“ se provdala za svého nového milence. Když byl podvod odhalen, soud je oba poslal na 7 let do vyhnanství (ji za bigamii, jeho za napomáhání), ale pak byl trest změněn na rok vězení. Na základě jejich příběhu napsal Lev Nikolajevič Tolstoj hru „Živá mrtvola“. Pozměnil však děj – ve hře si manželka skutečně myslela, že její manžel zemřel, a tak se provdala za jiného.
John Stonehouse (1925-1988) 🇬🇧
John Stonehouse byl prominentní britský politik v 50. a 60. letech 20. století. V roce 1969 jeho politickou kariéru přerušil obří skandál: jeden bývalý zpravodajský důstojník ve svých pamětech napsal, že Stonehouse sedm let špehoval pro Československo. Stonehouse odešel z politiky a stal se obchodníkem. Moc mu to ale nešlo – všechny jeho projekty selhaly a dluhy se za několik let činnosti blížily hranici 1 milionu liber. Jednoho dne, když byl na dovolené na Floridě, šel Stonehouse na pláž a už se nevrátil domů. Očití svědci řekli, že ho viděli vcházet do vody, ale už ho nikdo neviděl vycházet a předpokládalo se, že ho napadl žralok. Zatímco potápěči hledali jeho tělo, Stonehouse si s pomocí padělaných dokumentů užíval se svou milenkou v australském Melbourne. Dopaden byl poté, co jménem neexistující osoby převedl peníze na jinou neexistující osobu v Anglii. Za podvod byl odsouzen na sedm let, ale brzy byl propuštěn poté, co ve vězení utrpěl několik infarktů a musel na operaci srdce. Na svobodě napsal knihu memoárů a otevřel si malý, ale tentokrát úspěšný podnik vyrábějící trezory.
Aleister Crowley (1885-1947) 🇬🇧
Britský satanista, kouzelník a básník Aleister Crowley předstíral sebevraždu ve věku 54 let, aby se zbavil své 19leté milenky Hanni Jaegerové. Ta byla jeho asistentkou, velkou obdivovatelkou a poté milenkou. Během romantického výletu do Portugalska si Crowley napsal do svého deníku, že Hanni neustále lže a trpí patologickou úzkostí. Mladá žena nakonec satanistu tak rozzuřila, že se rozhodl k zoufalému kroku. Napsal na papír: „Nemohu bez tebe žít. Ta Boca do Inferno (skalnatá vyhlídka, v překladu Ďáblova tlama), která mě pohltí, nebude tak žhavá jako ty.“ a odjel. Crowleyho přítel, portugalský básník Fernando Pessoa, který s ním byl ve spojení, všem vyprávěl, jak o den později viděl Crowleyho padat do Ďáblovy tlamy a dokonce viděl i jeho ducha na skále. Pár týdnů po své tragické „smrti“ se sám Crowley, vzkříšený z pekla, objevil v Berlíně, kde se konal vzpomínkový večer na jeho památku. Na Boca do Inferno je dodnes deska s textem Crowleyho dopisu na rozloučenou.
Ken Kesey (1935-2001) 🇺🇸
Americký spisovatel Ken Kesey, autor románu Přelet nad kukaččím hnízdem, předstíral svou smrt, aby se nedostal do vězení za držení drog. V roce 1965 mu policista našel v kapse marihuanu. Kesey, který byl před soudem propuštěn, vyjel se svým vozem na vysoký útes na mořském pobřeží a na předním sedadle nechal vzkaz: „Sbohem, krutý světe!“. Auto tam nechal a poté odjel se svými přáteli do Mexika. Noviny po celých Spojených státech troubily, že se Ken Kesey utopil. Policie tomu nevěřila a tuto verzi potvrdili i někteří jeho přátelé. Jakmile mediální humbuk utichl, Kesey se v klidu vrátil do Spojených států, kde už na něj čekali strážci zákona. Za útěk dostal další měsíc vězení.
