Vyhynulá zvířata 🌏

Deset druhů, které se před vyhynutím podařilo zachytit na fotografii.

Zebra Kvaga

Zebra Kvaga je poddruh zebry stepní, který žil pouze v Jihoafrické republice. Od příbuzných zeber se lišila především zbarvením – typické pruhy měla jen na hlavě a krku, téměř bílé nohy a na trupu hnědou srst.

Důvodem vyhynutí byli Holanďané, kteří se usadili v JAR a lovili tyto zebry, aby jimi nakrmili vlastní domestikovaná zvířata. Vybíjení postupovalo tak rychle, že zoologové ani nestačili zareagovat a vytvořit v zajetí chovná stáda. V roce 1878 byla zastřelena poslední kvaga ve volné přírodě. Kusy chované v různých zoo byly většinou staré a neschopné rozmnožování, a tak poslední zvíře svého druhu pošlo 12. srpna 1883 v amsterdamské zoologické zahradě. Jediné, co se po kvagách zachovalo do dnešních dnů, jsou tři fotografie, devatenáct kůží a několik lebek. Patří mezi nejvzácnější exponáty muzeí. Kvaga na tomto obrázku je jediná, kterou se kdy podařilo vyfotit. Kolorovaný snímek byl pořízen v londýnské zoo v roce 1870.

Holub stěhovavý (1900)

Holub stěhovavý (Ectopistes migratorius) býval pravděpodobně nejhojnějším ptákem na Zemi. Obýval v obrovských hejnech původní listnaté lesy Severní Ameriky, východně od Skalnatých hor. Jejich počty dosahovaly tří až pěti miliard jedinců a odhaduje se, že tvořili 40 % všech severoamerických ptáků. 

Po osídlení Ameriky evropskými přistěhovalci byli loveni kvůli masu i pro zábavu, takže jejich počty rychle poklesly. Poslední divoce žijící holub stěhovavý byl zastřelen v roce 1900, poslední jedinec uhynul v roce 1914.

Heath Hen

Tympanuchus cupido cupido (anglicky heath hen) byl poddruh tetřívka prériového (Tympanuchus cupido), jejž popsal Carl Linné roku 1758. Žil při východním pobřeží USA. Kvůli úbytku přirozeného prostředí, lovu a chorobám zůstala během 19. století poslední populace na ostrově Martha’s Vineyard u Massachusetts. Díky zásahu lidí se z původního počtu asi sto ptáků, podařilo populaci namnožit na dva tisíce jedinců, avšak následný požár z roku 1916 zlikvidoval velkou část zdejších tetřívků. Z přeživších zůstalo pouze málo samic, což komplikovalo rozmnožování.

Propukat začaly i choroby (mimo jiné i v důsledku příbuzenského křížení) a situaci komplikovala i predace ze strany jestřábů. Nicméně ještě v roce 1920 se populace zvýšila na 600 kusů, ale pak nastal stálý pokles. V roce 1927 zbylo už jen několik samců. Nakonec došlo k vyhynutí poddruhu, přičemž poslední jedinec zvaný Booming Ben byl spatřen v březnu 1932.

Vakovlk tasmánský

Vakovlk tasmánský, lidově nazývaný Tasmánský tygr, byl největším známým masožravým vačnatcem. Žil v Tasmánii, Austrálii a na Nové Guinei. Byl to noční, značně plachý živočich, který svým vzhledem i způsobem života připomínal psa nebo vlka. Šlo o šikovného predátora, který uměl ulovit kořist i v těžkých podmínkách.

I v tomto případě bylo jeho vyhynutí dílem člověka. Ve dne byl málokdy spatřen, ale postupně začal být spojován s útoky na drůbež a ovce. To vedlo k vypisování odměn za jeho ulovení. Poslední známý vakovlk zemřel v roce 1936 v Hobartské zoologické zahradě.

Lev berberský

Lev berberský (Panthera leo leo sensu stricto), přežíval ve volné přírodě dle některých studií až do poloviny šedesátých let dvacátého století. Příslušníci tohoto druhu se vyznačují velkým vzrůstem a mohutnou hřívou. Historické dokumenty udávají, že poslední lev byl v přírodě zastřelen v Maroku v roce 1942. Malé populace však pravděpodobně ještě několik let přežívaly v odlehlých oblastech Maroka a Alžírska (1958-1962).

Všichni berberští lvi, kteří jsou dnes chováni v zajetí, jsou potomky lvů ze soukromé menažerie marockého krále a jsou zkřížení s jinými druhy lva. V ČR tyto lvy v současné době chová Zoo Olomouc, Zoo Plzeň, Zoo Hodonín, Zoo Dvůr Králové, Zoo Chleby a Zoo Liberec.

Chřástal laysanský

Chřástal laysanský (Zapornia palmeri, syn. Porzana palmeri) je vyhynulý druh chřástalovitého ptáka. Původně se vyskytoval na ostrově Laysan (Havajské ostrovy), jenž jeho předkové osídlili před asi 125 000 lety. Poprvé se s ním setkala posádka ruské lodi Moller roku 1828, vědecky byl popsán až roku 1892. Jednalo se o asi 15centimetrového nelétavého ptáka, který obýval houštiny ostrova. Živil se všežravě, lovil různý hmyz (byl natolik obratný, že mohl zobákem chytit i letící mouchu), vyjídal též vejce mořských ptáků, kteří na Laysanu hnízdili, a někdy se přiživil i jejich mršinami.

Ke konci 19. století Laysan obsadila společnost na těžbu guána. Vedoucí těžby Max Schlemmer zde vysadil králíky a morčata a tato nepůvodní zvířata se namnožila a začala ničit vegetaci ostrova. Po roce 1918 se chřástal laysanský stal na ostrově vzácným a expedice USS Tanager, vypravená roku 1923, aby zde králíky vyhubila, našla dva poslední jedince. Pár jedinců přežívalo i na ostrově Midway. Zde je vyhubily však krysy, zavlečené na ostrov na lodích americké armády po vítězných druhoválečných bojích v oblasti. Od konce války nebyl chřástal laysanský pozorován.

Tygr kaspický

Tygr kaspický, též tygr turanský nebo tygr perský, je vyhynulý poddruh tygra (třetí největší poddruh této kočkovité šelmy). Žil v oblasti mezi Černým mořem a západní Čínou. Byl tak intenzivně loven lidmi, že nejpozději v 70. letech 20. století došlo k jeho vyhubení a nežije ani v zajetí.

V současnosti se uvažuje o jeho znovuvyšlechtění na základě DNA tygra ussurijského, který je jeho nejbližší příbuzný. Někteří vědci jsou dokonce toho názoru, že tygr kaspický a ussurijský jsou tentýž poddruh tygra.

Tlamorodka úžasná

Tyto podzemní žáby žíly pouze v Queenslandu v Austrálii. Unikátní byly kvůli svému způsobu plození nových jedinců. Samice svá oplozená vajíčka spolykaly a pak je nechaly vylíhnout v žaludku, kde pak pulci strávili dětství. Během tohoto období samice vůbec nežrala.

Tlamorodka byla naposledy viděna živá v přírodě v roce 1981 a v zajetí v roce 1983. U malých žab z deštného lesa samozřejmě nelze úplně vyloučit možnost, že ještě někde ve skrytu spokojeně žijí, oficiálně už jsou ale tlamorodky považovány za vyhynulé. V souvislosti s jejich zmizením se mluví o narušení prostředí, znečištění, patogenech či parazitech anebo dokonce o vysbírání milovníky přírody, ale o žádné přímé souvislosti mezi vyhynutím tlamorodek a lidmi se ve skutečnosti neví.

Ropucha zlatá

Ropucha zlatá (Bufo periglenes) byla malá a světlá žába z čeledi ropuchovití. V minulosti obývala v hojném počtu malou oblast nad městem Monteverde v Kostarice.

Vyskytovala v nadmořské výšce přibližně 1 500 m n. m. na území cca 10 km². Poprvé ji objevil v roce 1966 herpetolog Jay Savage. Od 15. května 1989 nebyl na světě zpozorován ani jeden jedinec tohoto druhu. Podle klasifikace Mezinárodního svazu ochrany přírody je vyhynulým druhem. Její náhlé vymření může být zapříčiněno houbami chytridiomycety nebo rozsáhlou ztrátou přirozeného prostředí způsobenou změnou klimatu.

Nosorožec dvourohý severozápadní

Nosorožec dvourohý severozápadní (Diceros bicornis longipes) byl poddruh nosorožce dvourohého. Žil převážně v Kamerunu, ale při průzkumech od roku 2006 se nepodařilo najít žádné jedince a v roce 2011 byl prohlášen za vyhynulého. Předpokládalo se, že byl geneticky odlišný od ostatních poddruhů nosorožců. 

Po většinu 20. století byla jeho populace nejvyšší ze všech druhů nosorožců a dosahovala téměř 850 000 jedinců. V letech 1970 až 1992 došlo k 96% poklesu populace nosorožců dvourohých, včetně nosorožce dvourohého severozápadního. Za vyhynutí tohoto druhu může zčásti rozsáhlé pytláctví a také farmáři, kteří zabíjejí nosorožce na obranu své úrody v oblastech v blízkosti jejich teritorií. V roce 1980 se početnost populace pohybovala v řádu stovek jedinců. Není známo, že by byli drženi v zajetí, nicméně v roce 1988 se předpokládalo, že je jich přibližně 20 až 30 chováno pro účely chovu. Pytláctví pokračovalo a do roku 2000 jich podle odhadů přežilo pouze 10. V roce 2001 se tento počet snížil na pouhých pět. V roce 2004 se sice věřilo, že jich stále žije asi třicet, ale později se ukázalo, že tato informace vychází ze zfalšovaných údajů.