košík
Leo Max Frank (17. dubna 1884 – 17. srpna 1915) se stal obětí lynče poté, co byl unesen z vězení, kde seděl od roku 1913 za vraždu 13leté Mary Phagan. Ta s ním pracovala v továrně na tužky v Atlantě, kde byl vedoucím manažerem.
Frank se narodil v židovsko-americké rodině v Texasu. Vyrůstal však v New Yorku a v roce 1906 získal titul v oboru strojního inženýrství na Cornellově univerzitě, než se v roce 1908 přestěhoval do Atlanty. V roce 1910 se oženil s Lucille Seligovou z prominentní židovské rodiny, spojil se židovskou komunitou a byl zvolen prezidentem atlantské pobočky židovské organizace.
Mary Phagan pocházela z tradiční jižanské rodiny. V roce 1912 se její matka podruhé vdala a rodina se přestěhovala do Atlanty. Tam Mary začala pracovat v továrně na výrobu tužek – vydělávala deset centů za hodinu práce na stroji, který vkládal gumy do kovových zakončení tužek. Naproti její dílně měl pracovnu Leo Frank. 26. dubna 1913 se zastavila v práci pro svou výplatu. Bylo kolem poledne a peníze jí vyplatil Frank. Druhý den ráno bylo její tělo nalezeno ve sklepě továrny. Ležela tváří k zemi, na hlavě měla hlubokou ránu, šaty vykasané a roztržené, kolem krku provaz. Byla uškrcena, ale nebyla znásilněna.
U těla našli policisté dva rukou psané vzkazy. Na první pohled to vypadalo, jako by je napsala Mary. Mluvila v nich o „vysokém černochovi“, který si s ní hraje a říká jí, že ji miluje. Prvními podezřelými se stali noční hlídač Newt Lee, černoch, který našel tělo, a vysoký černoch Jim Conley, který tam pracoval jako uklízeč. Bylo ale zřejmé, že vzkazy mají vyšetřování svést na falešnou stopu. Z pozdějších výslechů vyplynulo, že Frank byl posledním, kdo ji viděl živou. Respektive nikdo nepřiznal, že by ji viděl později.
24. května 1913 byl Frank obžalován z vraždy a stání u vrchního soudu okresu Fulton začalo 28. července. Policisté, soud i porotci pracovali pod extrémním tlakem. Některé atlantské deníky rozjely tvrdou antisemitskou kampaň. Před soudní budovou se sházel dav, který skandoval: „Pověste Žida!“ Antisemitismus zastínil tradiční jižanský rasismus a nenávist davu se jednoznačně obrátila vůči Frankovi. Jakmile se informace o procesu dostaly do celostátních deníků, projevilo se ostré rozdělení americké společnosti. Média i osobnosti veřejného života ze Severu se Lea Franka zastávaly. Vyjadřovaly pochybnosti o tom, že proces je spravedlivý.
Obžaloba se do značné míry opírala o svědectví Conleyho, který se označil za spolupachatele vraždy a jako vraha označil Franka. Conley tvrdil, že mu Frank zaplatil, aby napsal „vzkazy“ a nařídil mu, aby přenesl mrtvou dívku do suterénu. Obhajoba tvrdila, že vrahem je sám Conley a že hlavním motivem byla krádež její výplaty. Pro teorii krádeže svědčilo to, že se nikde nenašla dívčina peněženka ani peníze. Ani obhajoba, ani žalobce neměli k dispozici žádné přímé důkazy. Porotci uvěřili svědectví Conleyho a 25. srpna, po čtyřhodinové poradě, dospěli jednomyslně k závěru, že Leo Frank je vinen a byl odsouzen k trestu smrti. Guvernér John M. Slaton později zmírnil rozsudek na doživotí s ohledem na argumenty obou stran a důkazy, které nebyly u soudu k dispozici. Frank a jeho právníci podali řadu neúspěšných odvolání; s tím posledním k Nejvyššímu soudu Spojených států v dubnu 1915 neuspěli.
Se zmírněním trestu se místní nesmířili. 28 mužů vytvořilo sdružení Rytířů Mary Phagan. V čele byli bývalí i současní politici a policisté. 16. srpna 1915 odpoledne vyrazilo z města Marietta v Georgii osm vozů. Jely po jednom, aby nevzbudily pozornost. K věznici v Milledgeville dorazili únosci po desáté večer. Všechno šlo hladce. Elektrikář přerušil telefonní linky, jiní řemeslníci vypustili pneumatiky vězeňských vozů. Další muži svázali strážce a vyvlekli Franka z jeho cely. Byla to promyšlená, profesionálně provedená akce. Druhý den, kolem sedmé hodiny ranní, byl Leo Frank oběšen na dubu. Visel tváří směrem k nedalekému domu, v němž se Mary narodila. V popravčí četě byl bývalý guvernér, stávající i bývalý starosta Marietty, právník, soudce, několik stávajících i bývalých šerifů. Ještě v době, kdy Frankovo tělo viselo na stromě, se k nim postupně přidal až třítisícový dav. Muži, ženy i děti. Jakmile bylo tělo odříznuto a dotklo se země, vrhli se na něj nejodvážnější lovci suvenýrů. Roztrhali Frankovu košili a rozebírali si její části. Odlamovali kusy ze stromu, na kterém visel. Přítomní novináři pořizovali fotky. Pohlednice, které z nich vznikly, se prodávaly ve velkém.
Guvernér přísahal, že vykonavatele lynče potrestá, ale nakonec nebyl nikdo obviněn. Že byl proces zmanipulovaný, si myslelo mnoho odborníků, politiků i komentátorů už během jeho průběhu. Později na toto téma bylo napsáno mnoho článků i knih. Ke zlomovému objevu nicméně dospěli až redaktoři časopisu The Tennessean. V roce 1982 kontaktovali Alonza Manna, který byl poslíčkem Lea Franka.
„Leo Frank ji nezabil. Udělal to Jim Conley,“ řekl Alonzo Mann novinářům. V té době mu bylo už 82 let, nepamatoval si ostře všechny detaily z minulosti. Ale rozhodně neměl problém si vybavit, jak viděl Conleyho s bezvládným dívčiným tělem přes rameno. V té době byla Mary pravděpodobně ještě jen v bezvědomí, měla ránu na hlavě, ale žádný provaz kolem krku. Vrah ji uškrtil až v suterénu. Než se tehdy třináctiletý kluk na cokoli zmohl, Conley ho zahlédl. „Jestli to někomu povíš, zabiju tě,“ řekl mi. Alonzo utíkal domů a svěřil se matce. Ta ho zapřísahala, aby nic nedělal a do věci se nepletl. Otec s ní souhlasil. Poslechl je. Teprve později si začal naplno uvědomovat, že kdyby hned začal křičet, mohl zachránit dívčin život. A kdyby alespoň později promluvil, mohl zachránit Franka. „Mlčel jsem a Lea Franka to stálo život. Strávil jsem mnoho bezesných nocí, kdy jsem o tom přemýšlel. Musel jsem se s tím nakonec naučit žít,“ svěřil se Mann reportérům. „Konečně jsem schopen to dostat ze sebe ven. Snad to alespoň pomůže lidem pochopit, že i soud a porota se mohou mýlit.“
Reportéři neměli další důkazy, kterými by mohli Mannovo svědectví potvrdit. Bylo jasné, že buď tehdy lhal Conley, nebo nyní lže Mann. Vyzvali tedy Alonza Manna, aby podstoupil test na detektoru lži a psychologické vyšetření zaměřené na odhalování lží. Obě procedury potvrdily, že Mann říká pravdu.
Frankův případ podnítil vytvoření Ligy proti pomluvám a oživení Ku Klux Klanu.
