Doktor Harold Gillies (17. června 1882 – 10. září 1960) byl novozélandský otolaryngolog a otec moderní plastické chirurgie. Proslavily ho jeho inovativní techniky, které vymyslel k opravě tváří vojáků vracejících se z války.

Narodil se v Dunedinu na Novém Zélandu, ale nakonec se kvůli vzdělání přestěhoval do Anglie a vyučil se na chirurga. V roce 1917 dostal povolení otevřít The Queen’s Hospital, první zařízení na světě, které léčilo pouze poranění obličeje. Neúnavně pracoval na vývoji nových metod obnovy kostí a technik kožních štěpů k rekonstrukci měkkých tkání. Také zakázal zrcadla v některých částech své nemocnice, aby vojáky nerozrušoval pohled na svá zranění. Od roku 1917 do roku 1925 provedl více než 11 000 operací u více než 5 000 zraněných britských veteránů z první světové války. Gillies neměl nikoho, kdo by ho učil, jak to udělat. Vše si musel sám vymyslet. Jako průkopnický plastický chirurg nespoléhal na umělé implantáty. Místo toho věřil v nahrazení kůže kůží. Při opravě kosti často odebíral kost z těla pacienta – některé části těla, jako jsou žebra a stehna, poskytly chrupavky a kosti k přestavbě obličeje.
Chtěl hlavně obnovit funkci obličeje a umožnit mužům jíst a mluvit, aby se jeho pacienti mohli znovu zařadit do společnosti, aniž by se museli obávat stigmatu spojeného s poraněním obličeje.V dalších letech pokračoval v soukromé praxi. Když vypukla druhá světová válka, znovu se pustil do akce, aby pomohl britským vojákům. Na přelomu 40. a 50. let provedl některé z prvních operací změny pohlaví u transgender osob. Své práci zůstal oddán i ve svých posledních dnech. Zemřel v Londýně 10.září 1960 ve věku 78 let – krátce poté, co utrpěl mrtvici při operaci pacientovy nohy.
Jeden článek o něm jsem už dával ZDE