Simulace pádu do černé díry

U relativně malé černé díry by astronauta čekal rychlý konec. Gravitace je zde extrémně silná už kousek od okraje (tzv. horizont událostí). Rozdíl gravitační síly mezi astronautovou hlavou a nohama je tak obrovský, že ho natáhne jako špagetu a následně rozebere na atomy. U supermasivní černé díry by to bylo trochu jiné. Horizont událostí je zde obrovský a tak si nepozorný astronaut možná ani nevšimne, že ho překročil. Gravitační rozdíly jsou malé, takže v klidu padá dál…jenže už není návratu. Čas kolem padajícího astronauta se začne chovat podivně. Pro vnějšího pozorovatele se zdá, že padá pomalu a nikdy nedopadne. Pro astronauta čas běží normálně, ale okolní vesmír se jakoby zrychlí a tak třeba vidí, jak se galaxie vyvíjejí a zanikají. Co bude pak nikdo neví. Fyzika přestává fungovat. Možná astronauta čeká singularita, tedy bod s nekonečnou hustotou, kde jsou všechny známé zákony vesmíru k ničemu. Možná existuje červí díra nebo cesta do jiného vesmíru. Nebo je to prostě konec v černé, věčné nicotě a prázdnotě…