košík
Dne 30. dubna 1980 v 11.30 obsadil teroristický tým, který se nazýval „Demokratické revoluční hnutí za osvobození Arabistánu“ (DRMLA), íránské velvyslanectví v Jižním Kensigtonu v centrálním Londýně. Šest íránských arabů, financovaných a podporovaných Saddámem Husajnem, bylo vyzbrojeno několika samopaly, pistolemi a granáty. Zbraně byly údajně propašovány do země z Iráku v diplomatických zavazadlech. Teroristé nejprve požadovali autonomii regionů bohatých na ropu nacházejících se na jihu Íránu známých také jako Chúzistán; později požadovali propuštění devadesáti jedna svých druhů, údajných politických vězňů irácké vlády, kteří byli drženi v íránských věznicích.
Šestidenní obléhání ukončily speciální jednotky britské armády SAS při Operaci Nimrod.
Dvacet šest rukojmích bylo zadrženo, včetně policejního konstábla Trevora Locka, jehož úkolem bylo střežení hlavního vchodu a jednoho novináře rádia BBC. Teroristé ho špatně prohledali a po celou dobu měl u sebe revolver. Vyjednavači se pokusili uklidnit radikály pomocí dodávek jídla a cigaret, a třetího dne bylo na BBC odvysíláno prohlášení teroristů, které obsahovalo hrozbu zabití rukojmí. Irácký vůdce této teroristické jednotky své skupině slíbil, že jordánský velvyslanec zasáhne v jejich prospěch a zajistí jim bezpečný odchod. Když začalo být jasné, že se tak nestane, situace na ambasádě se zhoršila.
Šestého dne obléhání zabili teroristé jednoho z rukojmích, tiskového atašé Abbase Lavasaniho, a vyhodili jeho tělo ven. To znamenalo vyhrocení situace a premiérka Margaret Thatcherová byla nucena přijmout opatření pro uskutečnění záchranné operace. Příkaz k sestavení Protirevoluční válečné jednotky (CRW), jež je odnoží speciální jednotky britské armády SAS, byl vydán již během několika prvních hodin obléhání. Komisař metropolitní policie David McNee poslal na Ministerstvo obrany zprávu, sdělující, že tohle je nyní „vojenská operace“.
Útok SAS byl dopředu nacvičen v maketě budovy, která byla postavena v nedalekých kasárnách v centrálním Londýně. Jako příprava na útok byly sníženy přistávací dráhy letadel na letišti Heathrow a British Gas zahájila hlučné vrtání v sousedící ulici, aby poskytli jednotkám SAS krytí při jejich přesunu na pozice. Před samotným útokem byli teroristé a rukojmí pozorováni pomocí optických sond, které se podařilo do budovy dostat přes společnou zeď sousedící budovy. Pro odposlech byly použity mikrofony instalované ve vedlejší budově.
5. května 1980 v 19:23, 23 minut poté, co bylo z budovy vyhozeno Lavasaniho tělo, byl zahájen útok pomocí detonace nálože na schodišti v zadní části budovy. Zároveň byla odstřižena dodávka elektrické energie. Někteří z vojáků SAS vnikli do ambasády přes střechu za pomocí výbušných zařízení, kterými odpálili střešní rámy. Pro zmatení teroristů během útoku byly použity omračující granáty a generátory kouře.
SAS byli ozbrojeni automatickými samopaly Heckler & Koch MP5. Jejich pohyb sledovaly televizní kamery, ale teroristé neměli uvnitř k dispozici televizory.
Poté začali SAS slaňovat do oken v prvním patře a zajistili si cestu dovnitř i v přízemí. Byli rozděleni na několik týmů, každý měl na starosti jedno patro.
Ne všechno ale probíhalo podle plánu. Jeden z vojáků se zasekl na laně a výbuchy omračujících granátů zapálily záclony. Než se ho podařilo vyprostit, utrpěl popáleniny. Pokračoval ale dál.
V jiném místě se zase za oknem nacházel jeden z rukojmích – Sim Harris z BBC. Vojáci si ho naštěstí všimli a neodpálili nálož, kterou se chtěli přes neprůstřelná okna dostat dovnitř. Ukázali mu, ať se schová, odpálili to a pak mu pomohli ven. Musel skákat přes balkón, ale zvládl to.
Ani uvnitř to nebylo jednoduché. Po vstupu se jeden voják dostal přímo před teroristu, kterému však selhal samopal MP5, a tak se otočil a začal utíkat. Voják se bál, že začne zabíjet rukojmí, a včas ho zneškodnil. V jedné místnosti mezitím zmiňovaný policista Trevor Lock bojoval s vůdcem teroristů a snažil se ho přeprat. Naštěstí tam vtrhli SAS a radikála zastřelili. Další terorista se dostal do místnosti s rukojmími a začal po nich střílet. Jednoho stihl zabít, ale následně byl rovněž zneškodněn. Během několika minut se speciálům z SAS podařilo obsadit a vyčistit celý několikapatrový dům a začali vyhánět rukojmí ven.
Po ukončení útoku se poslední přeživší terorista pokusil vydávat za rukojmí, ale jeden ze skutečných zajatců jej identifikoval. Příslušník SAS jej chtěl vzít zpět do budovy, pravděpodobně aby jej zastřelil, ale zabránila mu v tom skutečnost, že celou záležitost sledovala média z celého světa. Jeho jméno je Fowzi Nejad a byl odsouzen na doživotí. Nakonec byl v roce 2008 propuštěn a údajně žije na Anglii na sociálních dávkách. Britská vláda nemohla deportovat do Íránu, protože by tam mohl čelit mučení nebo popravě, a byla nucena mu poskytnout politický azyl.
Margaret Thatcherová a její manžel Denis navštívili po incidentu vojáky SAS v kasárnách v Regent’s Parku, aby jim poděkovali. „Tom“, jeden z přítomných vojáků SAS, později o setkání s Denisem Thatcherem řekl: „Měl široký úsměv na tváři a řekl nám: ‘Nechali jste jednoho z těch bastardů žít’. V tomhle ohledu jsme zklamali.“
Celý zásah trval 17 minut. Teroristům se podařilo zabít jen jednoho rukojmího a SAS nepřišli o jediného muže. Akce měla neskutečný dopad i na další takové pokusy. O pár let později se údajně jeden člověk okamžitě vzdal poté, co držel rukojmí a v rádiu řekli, že se na zásah chystají právě SAS.
Objevily se kontroverzní názory na zabití několika teroristů, zvláště Shaie a Makkiho. Tito dva hlídali íránská rukojmí a před koncem útoku se rukojmím podařilo přesvědčit je, aby se vzdali. Svědkové potvrdili, že zahodili své zbraně a sedli si na podlahu s rukama za hlavou (záběry z venkovních videokamer ukázaly zbraně vyhozené z okna a vyvěšení bílé vlajky). Dadgar, jeden z tehdejších rukojmí řekl následující (a dva další rukojmí to potvrdili): „Poté ty dva teroristy zvedli, přitlačili je ke zdi a zastřelili je. Možná něco měli ve svých kapsách, ale rozhodně v tu chvíli neměli žádné zbraně v rukou.“ Po ohledání mrtvol byli příslušníci SAS očištěni před porotou. Jeden z vojáků řekl, že si myslel, že Makki sahá po zbrani, a druhý řekl, že si myslel, že Shai má granát, a proto jej střelil zezadu do krku. Později se zjistilo, že jeden z teroristů byl zasažen 27 střelami.
