košík
Pokusů zabít Adolfa Hitlera bylo překvapivě mnohem víc, než si lidé běžně myslí – historici jich počítají přes 40. Všechny nakonec selhaly.
1. Maurice Bavaud (1938)
Tento švýcarský student teologie byl velkým odpůrcem nacismu. Pořídil si poloautomatickou pistoli Schmeisser a odcestoval do Mnichova, kde se konalo výročí puče z roku 1923. Bavaud si zakoupil lístek v prvních řadách a vydával se za švýcarského novináře s úmyslem střelit Hitlera do hlavy. Nedostal se ale dostatečně blízko – vůdce šel na druhé straně cesty, než očekával, a útok by byl tím pádem pravděpodobně neúspěšný. Odjel do Paříže, kde se chtěl připravit na další útok. Byl ale chycen kvůli jízdě na černo a předán policii. Ta poté v jeho kufru našla mimo jiné rozbušky, pistole, mapy a informace o Hitlerovi. Byl předán gestapu, které ho donutilo se přiznat k pokusu o atentát. Popraven byl v Berlíně v roce 1941.
2. Georg Elser (1939)
Jeden z nejpozoruhodnějších pokusů o atentát měl na svědomí tesař z jižního Německa, který chtěl zaútočit během stejné události jako o rok dříve výše zmíněný Bavaud. Elser umístil bombu do pilíře, který se nacházel za řečnickým pultem v pivnici Bürgerbräukeller, kde Hitler každý rok pronášel řeč k výročí puče. Již počátkem srpna 1939 odcestoval a ubytoval se v Mnichově. Poté chodíval každý večer do pivnice na večeři, schoval se v oddělení pro zaměstnance, kde setrval do doby, kdy se tam nikdo nenacházel. Pak pracoval za pomocí ruční svítilny až do rána, kdy chodili první zaměstnanci. Poté vyklouzl zadním vchodem ven. Tyto práce mu zabraly více než měsíc, než byla bomba hotová. Vše naplánoval tak, aby časovač spustil explozi 8. listopadu ve 21.20, přibližně v polovině Hitlerova projevu. Führer však na poslední chvíli změnil plán, protože se ještě ten večer potřeboval vrátit do Berlína. Bomba explodovala 13 minut poté, co Hitler odešel. Výbuch si vyžádal sedm lidských životů a 57 zraněných. Elser byl zatčen při pokusu o útěk do Švýcarska, kde ho zastavili dva němečtí strážní. Protože měl u sebe kleště, pohlednici s obrázkem pivnice, rozbušku a komunistický odznak, stal se podezřelým a byl předveden na tamní oddělení gestapa. Svůj čin zapíral po dobu pěti dnů. Až poté, co musel ukázat svá kolena, na kterých měl po měsíční práci vkleče otlačeniny, se přiznal. Hitler se o tento případ osobně velice zajímal a nechtěl uvěřit, že na celém atentátu pracoval jediný člověk bez pomocníků a spojenců. Ze spolupráce byla podezírána především britská výzvědná služba. Proto musel Elser podstoupit různé mučení i hypnózu, aby to přiznal. Nikoho však neprozradil, protože neměl koho. Byla mu dána možnost prokázat svá tvrzení tím, že sestrojí stejný typ výbušniny zcela sám, což se mu povedlo. Byl uvězněn v Dachau, kde byl v dubnu 1945 na Hitlerův příkaz zastřelen důstojníkem SS.
3. Henning von Tresckow (1943)
Generálmajor Wehrmachtu a organizátor odboje se 13. března 1943 neúspěšně pokusil o atentát umístěním nálože do vůdcova letadla při návratu z východní fronty. Bomba byla ukrytá v bedně s likéry Cointreau, ale rozbuška selhala kvůli nízké teplotě ve vysoké nadmořské výšce. Tresckow atentát pečlivě zahladil a nepadlo na něj žádné podezření. Později se stal jedním ze strůjců operace Valkýra – gestapo ho popisovalo jako „hnací stroj“ a „zlého ducha“ celého spiknutí. Poté, co se operace nezdařila, spáchal 21. července sebevraždu.
4. Operace Foxley (1944)
Britové plánovali atentát na Hitlera v jeho sídle v alpském Berghofu. Uvažovali o odstřelovači, který by führera zastřelil při pravidelné procházce nebo o náloži ve vlaku, kterým jezdil do Alp. Operace však nikdy nebyla spuštěna, protože se britské velení se bálo, že Hitlerovo odstranění by válku spíš prodloužilo (pokud by přišel někdo kompetentnější).
5. Rudolf von Gersdorff (1943)
Tento německý důstojník Wehrmachtu byl v kontaktu s odbojáři kolem Henninga von Tresckowa (a dalších důstojníků, kteří plánovali svržení Hitlera), ale plánoval sebevražedný útok. Dvě výbušniny s desetiminutovou rozbuškou ukryl pod uniformou a chtěl se odpálit během Hitlerovy návštěvy výstavy ukořistěných sovětských zbraní v Berlíně. Hitler ale prohlídku ukončil už za dvě minuty – Gersdorff tak musel bomby rychle deaktivovat na toaletě. Gersdorff válku přežil a na rozdíl od mnoha jiných spiklenců nebyl nikdy prozrazen a zatčen. Po válce pokračoval v kariéře, věnoval se historickému bádání a publikoval memoáry. Je považován za jednu z významných, byť méně známých postav německého vojenského odboje proti nacistickému režimu.
6. Claus von Stauffenberg (1944)
Důstojník generálního štábu záložní armády byl hlavním aktérem známé Operace Valkýra, která měla Hitlera zabít a vyvolat převrat. Počáteční sympatie k Hitlerovým vizím se měnily ve znechucení kvůli brutálním metodám režimu. Velký zlom přišel po invazi do SSSR (1941) a hlavně po poznání masového vyvražďování Židů a krutostí na východní frontě. Viděl, že Hitler vede Německo k totální zkáze a začal věřit, že odstranění Hitlera je jeho morální povinností. V dubnu 1943 utrpěl těžká zranění při náletu v Tunisku: přišel o pravé oko, ztratil pravou ruku a přišel o dva prsty na levé ruce. Stauffenberg se stal ideálním atentátníkem, protože měl volný přístup na vysoké porady a kvůli svým zraněním nebyl tolik podezřelý. Do Hitlerova polního velitelství Wolfsschanze (Vlčí doupě) ve Východním Prusku propašoval v aktovce dvě britské plastické trhaviny s časovou roznětkou. Kvůli svému handicapu však stihl aktivovat jen jednu nálož. Stauffenberg položil aktovku pod stůl, blízko Hitlera, a pod záminkou telefonátu odešel. Důstojník Heinz Brandt však aktovku přemístil za nohu masivního dubového stolu, což Hitlera zachránilo. Exploze zabila 4 důstojníky a zranila 20 dalších. Hitler přežil, měl popáleniny, prasklý bubínek a lehké zranění ruky. Stauffenberg odcestoval zpět do Berlína v domnění, že je vůdce mrtev. Spiklenci spustili Operaci Valkýra, aby převzali moc. Začali zatýkat důstojníky SS a vyhlašovat rozkazy jménem německé armády. Po několika hodinách bylo jasné, že atentát neuspěl – mnoho důstojníků, kteří váhali, se stáhlo, jakmile slyšeli Hitlerův hlas v rozhlase a velitelé jednotek odvolali podporu převratu. Během večera a noci 20. července byla většina spiklenců zatčena. Stauffenberg byl ještě v noci zastřelen popravčí četou ve dvoře Bendlerblocku v Berlíně. Nacisté poté provedli masivní vlnu zatýkání – více než 7 000 lidí bylo vyšetřováno, 4 980 lidí bylo uvězněno, stovky byly popraveny. Po válce se Stauffenberg stal národní ikonou nového demokratického Německa a dnes je považován za symbol německého odporu proti Hitlerovi.
7. Albert Speer (1945)
Hitlerův hlavní architekt a později ministr zbrojního a válečného průmyslu nacistického Německa po válce tvrdil, že zvažoval atentát jedovatým chemickým plynem, který chtěl vypustit do ventilace bunkru. „Měl jsem možnost dát do klimatizace plyn. Ale uvědomil jsem si, že tím zabiju i všechny přítomné generály a spolupracovníky. To jsem nechtěl.“ Dále tvrdil, že atentát nakonec neuskutečnil, protože by to bylo masové zabíjení a Hitler už podle něj stejně směřoval k porážce. Historici však Speerovi příliš nevěří – není žádný důkaz, že by to skutečně připravoval a spíš šlo o snahu zlepšit svůj obraz u Spojenců a veřejnosti. Výrazně však vylepšil podmínky vězňů v pracovních táborech a v březnu 1945 se vzepřel Hitlerovým nařízením o destrukci německých průmyslových objektů, mostů, železnic a mnoha dalších objektů před nepřítelem, čímž tak mnoho z nich zachránil před zničením. Během Norimberského procesu byl odsouzen jako válečný zločinec ke 20 letům vězení.
8. Pokusy přímo na frontě (1941–1944)
Důstojníci na východní frontě plánovali: střelbu na Hitlera při návštěvě zákopů, podminování cest, po kterých se pohyboval. Všechny tyto plány selhaly – buď se Hitlerovy cesty na poslední chvíli měnily, nebo chyběla odvaha spiklenců.
Hlavní příčiny selhání atentátů
✅ Hitlerova posedlost bezpečností – trasy měnil na poslední chvíli, schůzky přesouval, málokdo znal přesný harmonogram.
✅ Fanatická loajalita okolí – i mnoho odpůrců režimu se bálo zasáhnout přímo.
✅ Obrovská náhoda – atentáty ho neuvěřitelně často míjely o minuty.
✅ Neochota riskovat vlastní život – kromě Gersdorffa nikdo nechtěl jít vědomě na smrt.
✅ Obavy z chaosu – někteří důstojníci se báli občanské války po Hitlerově smrti.
🎬 Filmové zpracování atentátů
- Valkýra (2008) – Stauffenbergův pokus.
- Elser – 13 minut, které neotřásly světem (2015) – skvělý film o Georgu Elserovi.
- Hitler: The Rise of Evil (2003) – zmíněn atentát v Bürgerbräukelleru.
