Zabijácké mouchy 🪰

Roupcovití (Asilidae) patří mezi jedny z nejsmrtelnějších výtvorů přírody. Jde o čeleď much, nazývaných také loupeživé nebo zabijácké mouchy. Jsou mohutně stavěné s krátkým, statným sosákem. Živí se výhradně jiným hmyzem, na který zpravidla vyčkávají v záloze a poté jej chytají za letu.

Nezáleží jim na tom, jak dobře je zamýšlená oběť nebezpečná nebo vyzbrojena. Nezajímají je škody, jaké jim způsobí vosy a sršni. Nezajímá je silný chitinový pancíř chroustů, houževnaté nohy kudlanek nábožných nebo chelicery pavouků.

Jejich oči se skládají z tisíců jednotlivých ommatidií – jednotlivých „mini-očí“, které přenášejí mozaikové obrazy (vidí v úhlu 360°). Něco jako jednotlivé pixely, ze kterých pak mozek sestavuje celkový obraz. Na periferii vidí rozmazaný pohyb a odlesky, uprostřed – jasný obraz oběti. Zrak tedy hraje zásadní roli při hledání kořisti a jejím lovu.

S chirurgickou přesností se zaměří na nejzranitelnější místa: klouby mezi hlavou a hlavohrudí nebo přímo do středu hlavy – mezi oči. Svým prvním bodnutím znehybní svou kořist a následně vstříkne jed, který obsahuje mnoho peptidových neurotoxinů a proteinů. Toxin ovlivňuje nervový systém a způsobuje téměř okamžitou paralýzu.

Bez ohledu na to, jak silná je kudlanka nábožná, pavouk nebo sršeň, jedna dávka jedu je během několika sekund neutralizuje. Svým dalším kousnutím moucha vstříkne do těla oběti část slin se smrtelnou dávkou enzymů. Tím se vnitřek chyceného hmyzu promění ve výživné „smoothie“, které pak vysaje svým sosákem. Pár minut po úspěšném lovu jsou připraveni znovu vzlétnout a přinést teror obyvatelům mikrosvěta.

Omylem může ovád napadnout i člověka: na stupnici bolesti lze jejich kousnutí přirovnat k bodnutí od včely. Může také dojít k zánětu a otoku, ale jinak jsou pro nás relativně bezpečné – koušou jen v sebeobraně.

Roupcovití se vyskytují ve všech oblastech kromě Antarktidy. Na severní polokouli se některé druhy přizpůsobily i tundře. Alpské druhy se vyskytují v nadmořských výškách přesahujících 4000 metrů. Nejvyšší biologická rozmanitost je však v teplých podnebích; nejvíce zástupcům této čeledi vyhovují tropické nebo subtropické a vyprahlé nebo polosuché oblasti. Ve střední Evropě je tato čeleď zastoupena téměř 200 druhy, v České republice jich žije přes 80 (např. roupec žlutý nebo roupec sršňový).