košík
Devět záhadných nevyřešených zločinů z celého světa.
Jennifer Fairgate 🇳🇴
V roce 1995 bylo v hotelu v norském Oslu nalezeno tělo mladé ženy se střelným zraněním hlavy. Vyšetřování okamžitě uvízlo ve slepé uličce: žena se v hotelu ubytovala pod falešným jménem Jennifer Fairgate a adresou v Belgii. Uvedla, že s ní bude ubytován také nějaký Lois Fairgate, ale tento muž se v hotelu nikdy neobjevil. V pokoji strávila několik dní a na recepci posílala zprávy jen přes televizní obrazovku. Neměla u sebe žádné doklady totožnosti a nejpodivnější je, že nikdo nikdy nenahlásil její pohřešování a ani nepřišel identifikovat její tělo. Okolnosti její smrti jen umocňovaly záhadu. Pistoli s vyškrábaným sériovým číslem měla v ruce, prst na spoušti a hlaveň mířila k hlavě. Všechno ale bylo umístěno tak nepřirozeně, jako by tam zbraň byla umístěna až po výstřelu. Na ruce neměla krev nebo střelný prach, což je zvláštní v případě, že by se zbraní manipulovala
Případ „Žabích chlapců“ 🇰🇷
V roce 1991 zmizelo pět chlapců ve věku 9-13 let z jihokorejského města Daegu, kteří se vydali na nedalekou horu hledat mloky a žáby. Incident šokoval celou zemi a vyvolal bezprecedentní celostátní pátrací operaci. Tyto snahy bohužel byly neúspěšné, a to především kvůli do očí bijící neschopnosti místní policie, která ztrácela čas a klíčové důkazy. Případ zůstal nevyřešen po celá desetiletí až do roku 2002, kdy byly na stejném úbočí hory objeveny kosterní ostatky všech pěti chlapců. Zprvu se mluvilo o podchlazení, ale pozdější forenzní vyšetření ukázalo známky násilné smrti – zlomeniny lebek a zranění odpovídající útoku tupým předmětem. Jde o jednu z nejtemnějších záhad v jihokorejské historii. Vražedná zbraň, totožnost vraha ani jeho motivy nebyly nikdy zjištěny. Policie případ několikrát znovu otevřela, ale bez výsledku. Nedostatek odpovědí dal vzniknout četným teoriím a spekulacím, které společnost pronásledují dodnes.
Ponuré jezero Bodom 🇫🇮
V létě roku 1960 si čtyři teenageři – dva chlapci a dvě dívky ve věku 15 až 18 let – postavili stan na břehu malebného jezera Bodom nedaleko Helsinek. Té noci, když už všichni spali, zaútočil na tábor neznámý útočník. Spící teenageři byli zbiti kamenem a pobodáni. Tři z nich zemřeli na místě na následky mnohočetných bodných ran a poranění hlavy. Čtvrtý mladík, rovněž zbitý tupým předmětem, byl nalezen živý. Ležel na zříceném stanu. Vrah nebyl nikdy nalezen. Jediný přeživší Nils Gustafsson tvrdil, že si nepamatuje absolutně nic – ani útok, ani události té noci. Jeho první vzpomínka poté, co usnul, byla na nemocniční pokoj. Policie vyslýchala stovky osob, objevilo se několik podezřelých. Jedním z nich byl Hans Assmann, Němec žijící ve Finsku, který měl pověst podivína a byl podezírán i v jiných případech. Nikdy však nebyl obžalován. Případ se dostal k soudu o 44 let později, v roce 2004, kdy policie rozšířila teorii, že Nils měl dívku jménem Maila Björklund rád, probudila se v něm žárlivost a v opilosti měl napadnout ostatní. Soud ho však zcela osvobodil a záhada oné krvavé noci zůstává nevyřešena. Případ Inspiroval také jméno slavné metalové kapely Children of Bodom.
Zmizení mladého malíře 🇪🇸
David Guerrero Guevara byl 13letý chlapec s mimořádným uměleckým talentem (přezdívaný „dětský Picasso z Málagy“), jehož dovednosti přitahovaly pozornost tisku. Už od útlého věku kreslil obrazy, které zaujaly umělce i sběratele. 6. dubna 1987, kolem 18:30, odjel autobusem do centra Málagy, aby se setkal s novinářem jménem Pacem Fadónem, ale nikdy tam nedorazil. Policie prověřovala možnost únosu, zapojení pedofilních sítí i organizací obchodujících s uměním, protože chlapec byl velmi talentovaný a jeho obrazy se začaly prodávat. Objevily se i spekulace o tom, že mohl být nalákán někým, kdo mu sliboval podporu v kariéře. Přes desítky výslechů, tipů a falešných stop se nikdy nenašlo žádné tělo ani přímý důkaz. Vyšetřování jeho případu se stalo jedním z „nejzáhadnějších“ v historii Europolu.
Lindbergh Child 🇺🇸
Osmnáctiměsíční Charles Lindbergh Jr., syn slavného letce Charlese Lindbergha a jeho manželky Anne Morrow Lindberghové, byl v březnu 1932 unesen ze svého pokoje v New Jersey. Okno bylo otevřené a poblíž domu byl nalezen žebřík. Otisky bot vedly směrem k lesu. Na parapetu byl zanechán vzkaz požadující výkupné ve výši 50 000 dolarů. Později se za pomoci prostředníků podařilo vyjednat s únosci předání peněz. Výkupné bylo úspěšně doručeno, dítě však na dohodnutém místě nebylo. Únosci se s rodiči již nikdy nekontaktovali a přibližně dva měsíce po únosu a měsíc po zaplacení výkupného bylo chlapcovo tělo nalezeno v lese asi 7 km od domova. Bylo již značně rozložené. Pitva ukázala, že zemřel krátce po únosu – pravděpodobně úderem do hlavy.
FBI a policie začaly sledovat sériová čísla bankovek z výkupného. V roce 1934 byl zatčen Bruno Richard Hauptmann, německý přistěhovalec. U něj doma našli část výkupného a dřevěné díly, které odpovídaly žebříku použitým při únosu. Hauptmann byl souzen v roce 1935, byl uznán vinným z únosu a vraždy, odsouzen k trestu smrti a v roce 1936 popraven na elektrickém křesle. Dodnes se vedou spory, zda byl skutečně únoscem a vrahem, nebo obětním beránkem. Někteří badatelé tvrdí, že důkazy byly nepřímé a proces nebyl spravedlivý. Případ vedl k přijetí tzv. Lindbergh Law – federálního zákona, který z únosu dětí učinil federální trestný čin.
Masakr u Chevaline 🇫🇷
V roce 2012 byla v BMW 5 zaparkovaném na lesní cestě z Chevaline ve francouzských Alpách nalezena zastřelená těla tří osob ze stejné rodiny (občané Británie původem z Iráku). Oběti: Saad al-Hilli (50 let, inženýr), jeho manželka Iqbal (47) a její matka Suheila al-Allaf (74). Poblíž ležel mrtvý francouzský cyklista Sylvain Mollier (45), který se tam pravděpodobně ocitl náhodou. Dvě malé dcery al-Hilliových přežily: 4letá Zainab byla vážně zraněna údery do hlavy a střelnými ranami, ale přežila, 7letá Zeena se schovala pod tělem své matky, ale na to, co se stalo, si nepamatuje.
Střelec vystřelil více než 20 ran z pistole Luger P06, oběti byly popraveny do hlavy. Policie zvažovala několik verzí: cílený útok na rodinu al-Hilli (spor o dědictví, politické nebo zpravodajské motivy, jelikož Saad měl vazby na Irák a pracoval v technologickém sektoru), nebo že skutečným cílem byl cyklista Mollier (měl vztahy s místními vlivnými lidmi), a rodina se připletla. V září 2017, po pětiletém vyšetřování, francouzská policie oznámila, že nemá „žádnou funkční teorii“ k vysvětlení vražd a žádné podezřelé. Případ zůstává nevyřešený a patří k nejzáhadnějším masakrům v Evropě posledních desetiletí.
Vražda manželů Creweových 🇳🇿
22. června 1979 bylo oznámeno zmizení farmářského páru Harveyho (40) a Jeanette (30) Crewových z Waikato na Novém Zélandu. Jejich 18měsíční dceru Rochelle našel její dědeček dehydrovanou v domě. Vyšetřování ukázalo, že někdo se o ni musel po několik dní starat (krmil ji a vyměňoval pleny). Těla manželů byla objevena v řece Waikato až o tři měsíce později. Ze zločinu byl usvědčen jejich soused Arthur Allan Thomas. Téměř okamžitě se však objevily vážné pochybnosti o policejních metodách a autenticitě důkazů předložených vyšetřováním. Po dlouhé veřejné kampani a obnoveném procesu o devět let později byl Thomas omilostněn a přiznán mu téměř milion dolarů jako odškodnění. Odsouzen byl hlavně na základě nalezené patrony, která byla údajně vystřelena z jeho pušky. Ukázalo se však, že tento důkaz byl podstrčen policií. Dodnes není známo, kdo je za dvojnásobnou vraždu skutečně zodpovědný. Motiv nebyl nikdy jednoznačně prokázán – spekulovalo se o rodinných sporech ohledně dědictví a pozemků.
Upálená Jolanta Brzeska 🇵🇱
Jolanta Brzeska (1947-2011) byla aktivistkou bojující proti vystěhování starších lidí z jejich domovů. Hnutí zahájila poté, co byl její byt ve Varšavě „vrácen právoplatnému majiteli“, když nájemné převyšovalo její důchod. To vše bylo součástí pochybného varšavského schématu, v jehož rámci byly obecní byty „vráceny“ soukromým majitelům a poté byli nájemníci vytlačeni zvýšením nájemného na neúnosnou úroveň. Žena byla polita benzínem a upálena zaživa. Její tělo bylo nalezeno v Kabatském lese v březnu 2011. Spálena byla k nepoznání a její identita byla zjištěna pouze testy DNA. Policie původně uvažovala o sebevraždě, ale okolnosti a aktivistická činnost Brzeské vedly k podezření, že šlo o vraždu spojenou s její obranou nájemníků proti vlivným skupinám napojeným na politiku, byznys a právníky. Za vraždu nebyl nikdy nikdo odsouzen. Její smrt vyvolala protesty a demonstrace. Stala se symbolem odporu proti korupci v reprivatizačních procesech a brutality, s jakou byli nájemníci vytlačováni ze svých bytů.
Vyvražděná rodina 🇯🇵
30. prosince 2000 se neznámý muž se vloupal do domu rodiny Miyazawa ve čtvrti Setagaya v Tokiu a brutálně je všechny zavraždil: nejprve udusil 6letého chlapce a poté ubodal 44letého otce a následně 41letou matku a 8letou dceru. V domě pak nějakou dobu s chladnokrevným klidem zůstal. Jedl jídlo z ledničky, používal domácí počítač, odpočíval na gauči a dokonce se ošetřoval a sprchová, protože se při útoku zranil. Všude v domě zanechal svou DNA. Policie vyslechla přes 200 tisíc lidí a navzdory obrovskému množství důkazů (včetně vzorků DNA, otisků prstů a osobních věcí, které tam zanechal) nebyla jeho totožnost nikdy zjištěna a nebyl nikdy dopaden. Genetická analýza naznačila, že měl smíšený původ: částečně východoasijský (korejský či čínský), částečně jihoevropský. Případ je považován za jednu z největších a nejdražších nevyřešených vražd v japonské historii.
