Pan_Inkognito
V roce 1961 v Berlíně začala růst Berlínská zeď. Symbol studené války. Přes 150 kilometrů pečlivě navrženého systému betonu, ostnatých drátů, hlídacích věží, pastí a plotů. Hranice hlídané vojáky a psy. Přes to všechno se v té době mladému automechanikovi ze Západního Berlína podařilo vymyslet plán, který se později zapsal do dějin. Klaus-Günter Jacobi přestavěl své malé BMW Isetta tak, aby v něm propašoval přítele z Východního Berlína zpět na svobodu.
Berlínská zeď
Z počátku Berlínská zeď nebyla taková, jak si ji asi všichni dokážeme vybavit – ikonická betonová zeď dělící město na dvě půlky. Proto se některým odvážlivcům hlavně z počátku výstavby zdi podařilo různými způsoby utéct. O jednom z nich bude tenhle příspěvěk – a jestli vás to bude bavit, další můžu přidat příště.
BMW Isetta
V hlavní roli bylo malé BMW Isetta 300 ve tvaru vejce nebo bubliny s odklopnou přídí pro nastupování. Bylo představeno začátkem 50. let a vyrábělo se ještě v 60. letech 20. století. Autíčko poháněl malý motor a dosahovalo rychlosti až 85 km/h. Větší model BMW Isetta 600 měl dokonce i dveře po stranách a dosahoval maximální rychlosti až 105 km/h. V tom menším modelu – autě širokém 140 cm a dlouhém 228 cm, kam se nepohodlně na sedadlo vejdou dva dospělí, se uskutečnil hrdinský útěk ke svobodě. Geniální a zároveň úplně šílený.
Příprava útěku
Klaus-Günter Jacobi se narodil ve Východním Berlíně, ale později, v roce 1958 s rodinou uprchli do Západního Berlína. Jeho přítel Manfred Koster zůstal v sovětské okupační zóně na východě. Jako kluci si spolu Klaus-Günter a Manfred hráli na ulici a chodili do stejné školy.
V listopadu 1962 byl Manfred Koster odveden do Národní lidové armády NDR a dostal povolávací rozkaz. Nástup do armády měl mít 1. června 1963. Tehdy se rozhodl, že se pokusí utéct, ale nově postavená zeď a zlepšující se ochranná opatření byly problém. Vzpomněl si ale na starého přítele Klausa-Güntera Jacobiho. Koster se rozhodl, že musí Jacobiho navštívit v Západním Berlíně. Manfredův bratr Hans už tehdy žil na Západě a když ho přijel navštívit, Manfred si na jednu noc vypůjčil Hansův západoněmecký průkaz. Protože bratři vypadali skoro jako dvojčata, neměl Manfred problém přejít do Západního Berlína.
Přestavba Isetty
Jacobi dostal geniální a šílený nápad zároveň. Upraví svoje malé autíčko tak, aby se do něj vešel stosedmdestácentimetrový Manfred a nikdo si ničeho nevšiml. Pohraničníci byli velmi důkladní zejména u větších aut a proto použít malou Isettu pro ukrytí dalšího pasažéra se jevilo jako skvělý nápad. Během několika týdnů jezdil Jacobi skoro každý večer do garáže.
Bylo potřeba vytvořit malou dutinu za sedadlem těsně u motoru a zároveň dostatečně velkou, aby se tam vešel člověk a nebylo nic poznat při případné důkladné kontrole pohraničníků. Ti kontrolovali celé vozy včetně podvozků i dalších dutin – zrcátkem i baterkou. Někdy i s pomocí metru přeměřovali prostory větších vozidel, jestli sedí dle konstrukce výrobce. Proto musel Klaus-Günter udělat následující úpravy:
- Vyvýšit zadní vnitřní horizontální plech nad motorem o cca 10 cm.
- Odstranit sedadla, vyjmout rezervu a vytvořit otvor cca 50 x 50 cm na zadním vnitřním vertikálním plechu.
- Sundat kryt výfuku, odstranit vzduchové filtry a vše, co zabírá zbytečně místo.
- Upravit a naohýbat výfukové potrubí.
- Namontovat plechové dno k zavěšení kol, aby se ukrytý černý pasažér nespálil o horký výfuk.
- Seříznout kus zadního blatníku, aby při váze pasažéra nedřel a nebudil podezření.
- Poslední úprava v den útěku: velká 13litrová nádrž (už uvolněná z držáku) se odpojí od palivové hadice a nahradí malým kanystrem – sotva větším než plechovka od oleje.
23. května 1963
Protože Jacobi jako Západoberlíňan nesměl na území NDR, našel dva odvážné západoněmecké studenty, kteří byli ochotni riskovat. Své jméno říct nechtějí – co neznáš, to nemůžeš prozradit. Ti 23. května 1963 jedou do Východního Berlína – jeden v upravené Isettě, druhý ve VW Brouk jako záloha. Vyzvednou Manfreda a odvezou ho za město na polní cestu, kde se může nepozorovaně nasoukat do Isetty. A jak jim Jacobi ukázal odpoledne, musí vyjmout 13litrovou nádrž a nahradit ji malým kanystrem. Ve světle baterky jim výměna trvá déle než plánovali.
V tu chvíli útěk drhne – přijde zemědělec podívat se, co se mu děje na poli. Řeknou, že mají defekt, a všechno mají pod kontrolou. Pak trvá Manfredovi věčnost, než se vmáčkne do titěrného prostoru.
Mezitím Jacobi čeká na západní straně Bornholmer Brücke a kouří jednu cigaretu za druhou. Střídavě kouká k hranici a na hodinky. Je 23:20 a mají hodinu a půl zpoždění. Na přechodu čekali víc než hodinu, protože stráže kontrolovaly každý vůz. Krátce po půlnoci přejela Isetta i doprovodný VW Brouk most. Když auto zastavilo v parku na Grünthaler Straße, otevřeli zadní plech a z úzké dutiny se vysoukal Manfred Koster – má oteklé nohy, bolavá záda, ale je svobodný!
Zbylé kapky benzínu použili na vítěznou jízdu kolem bloku – tentokrát jel Manfred na předním sedadle. Pak spolu slaví až do poledne následujícího dne.
Osud Isetty
Jacobi později Isettu zlikvidoval – po úpravách by už totiž neprošla technickou kontrolou. Zůstal mu jen klíček od motorového prostoru, který si dodnes schovává. V dalších měsících se podle jeho nápadu podařilo uniknout i dalším lidem – celkem devíti Východoberlíňanům – ale už s jinou Isettou. Replika BMW Isetta, které bylo použito pro útěk přes hranici je k videní ve Wall museu v Berlíně.
