košík
USA: Rok 1928 byl rokem největšího souboje o pozemní rychlostní rekordy v historii. Tříměsíční boj o prvenství probíhal na pláži v Daytona Beach na Floridě. Prvním uchazečem, který dorazil, byl britský kapitán Malcolm Campbell, štíhlý milionář středního věku, který se snažil získat zpět světový rychlostní rekord od svého úhlavního rivala Henryho Segravea. Dalším, kdo dorazil byl mladík Frank Lockhart, jehož vzhled a plaché chování popíraly skutečnost, že se ve 25 letech stal jedním z amerických es na okruhu.
Na rozdíl od obrovského Campbellova Bluebirdu s leteckým motorem Napier byl Lockhartův vůz o hmotnosti 1270 kilogramů nízký, úzký a elegantní. Byl vybaven 16válcovým motorem, dvěma řadami po osmi válcích umístěnými pod úhlem 30 stupňů, který byl poháněn dvěma kompresory o objemu pouhých 181 kubických palců a dosahoval vysokých otáček za minutu a výkonu přes 500 koní. Celý vůz, včetně neobvyklé pohonné jednotky, vyrobil sám Lockhart. Ačkoli byl natřen zářivě bílou barvou, dostal jméno Stutz Blackhawk Special, po společnosti, která projekt sponzorovala částkou 50 000 dolarů – díky obchodnímu manažerovi společnosti Stutz Motor Car Company Fredericku Moskovicsovi. Bohužel pro Lockharta náklady původní odhad daleko překročily a před svou první jízdou se hluboce zadlužil.
K vozům Bluebird a Blackhawk se brzy přidal třetí vyzyvatel, velký, hrubě vypadající White Triplex. Majitelem byl Jim White, bohatý filadelfský dodavatel, který vyrobil podvozek z ocelových železničních kolejnic a přidal tři letecké motory Liberty. Nikdo nebyl uveden jako řidič tohoto podivného monstra a existovaly pochybnosti, že se vůbec nějaký najde.
Tisíce návštěvníků se hrnuly do Daytony, aby si prohlédly stroje a sledovaly tréninkové jízdy na drsném a nevhodném písku. Během tréninku Campbellův Bluebird lehce havaroval po skoku do vzduchu, ale naštěstí se poškodily pouze panely karoserie a jezdec se nezranil. 19. února 1928 byl znovu připraven k jízdě a podařilo se mu vytvořit nový světový rekord 333,1 km/h.
O tři dny později se o rekord pokusil Frank Lockhart. Pláž byla v lepším stavu, ale počasí bylo stále špatné. Lockhart, kterému chyběly finanční prostředky, už nemohl déle čekat. V husté mlze narazil do měkkého místa, převrátil se do vzduchu a skončil na boku ve vodě. Lockharta vytáhli diváci, kteří vběhli do oceánu, jeden z nich skočil na auto a kryl mu krvácející obličej. Kromě další hluboké tržné rány na zápěstí řidič i auto z nehody vyvázli relativně bez zranění/poškození.
Campbell navštívil svého mladého rivala v nemocnici a poté odjel do Anglie. Mezitím Jim White angažoval Raye Keeche za volant Triplexu. Keech ujel na pláži stovky cvičných kilometrů a konečně 22. dubna 1928 dokázal během dvou po sobě jdoucích pokusech dosáhnout průměrné rychlosti 334 km/h, což stačilo na to, aby vytvořil nový světový rychlostní rekord.
Boj ale stále neskončil. Lockhart se zahojil a Blackhawk byl opět připraven. Pečlivě vypočítal správný převodový poměr a na nyní hladké pláži si byl jistý rychlostí 362 km/h. Navzdory pečlivé přípravě to byl Lockhartův spěch a nedbalost v jednom, které způsobily katastrofu. Campbell měl mladého Američana rád a dával mu dobré rady. Zvláště ho nabádal, aby po každé jízdě vyměnil všechny pneumatiky, ale tato rada zůstala nepovšimnuta. Po první úspěšné jízdě se Lockhart, dychtivý po další jízdě, nechal mechaniky ujistit, že pneumatiky vypadají dobře, a rozhodl se je neměnit.
Při pokusu o zpáteční jízdu, při rychlosti přibližně 355 km/h, vyšší, než jakou kdokoli předtím jel, mu těsně před vjezdem do měřené oblasti praskla zadní pneumatika. Blackhawk se katapultoval do vzduchu, mnohokrát se převrátil a Lockhart byl vymrštěn ven z auta. Byl na místě mrtev.
To byl konec Franka Lockharta, Blackhawka a tříměsíčního boje o světovou rychlostní nadvládu. Ve středu ráno 25. dubna 1928 v 7:59, krátce po jeho 25. narozeninách, se šokujícím způsobem zastavila kariéra jednoho z nejtalentovanějších amerických jezdců a důmyslného stavitele závodních vozů. Tato tragédie zničila společnost Stutz Motor Car Company, která vyhlásila ukončení všech svých závodních aktivit.
Frank Lockhart byl v roce 1990 uveden do Národní síně slávy sprintových vozů v první třídě. V roce 1999 byl uveden do Síně slávy amerického motoristického sportu.
