košík
Nike Hercules (označení MIM-14) byl dalším stupněm protiletadlové rakety po Nike Ajax. Vývoj byl oficiálně schválen v rámci programu “Nike B” kolem roku 1953. Jedním z požadavků bylo, aby raketa mohla sestřelit cíle rychlostí přibližně 1 600 km/h, ve výšce kolem 18-20 km a na vzdálenost cca 45 km.
Zkušební odpaly Nike Hercules probíhaly v polovině 50. let na vojenské základně White Sands Proving Ground v Novém Mexiku. K významnému úspěchu došlo 31. října 1956, kdy se pomocí Nike Hercules poprvé podařilo zničit cílový dron. Šlo o zásah bezpilotního Boeingu B-17 Flying Fortress – po druhé světové válce měly USA velké zásoby letadel B-17, z nichž některé byly přestavěny na rádiem řízené drony. Byl to důležitý milník: raketa prokázala schopnost zničit velký bombardér, který měl simulovat tehdejší hrozbu sovětských letadel nesoucích jaderné zbraně. Později se při testech používaly i jiné typy letadel (B-47, drony z B-29 atd.). Nike Hercules byla schopná nést i jadernou hlavici – což jí dávalo možnost ničit celé formace bombardérů jedním zásahem.
Aktivní službu započaly v roce 1958, poslední byly vyřazeny o 30 let později – v armádě Spojených států je nahradil všeobecně známý systém MIN-104 Patriot.
