Antarktida 🇦🇶

Antarktida je kontinent pokrytý sněhem a ledem, který stále skrývá mnoho záhad. Kvůli extrémním podmínkám je však její průzkum obtížný. Smlouva o Antarktidě (1961) zakazuje jakoukoli těžbu nerostných surovin pro komerční účely (zatím minimálně do roku 2048) a doprava, logistika a těžba pod ledem by byly nesmírně drahé.

Nachází se zde největší ledovec na světě

Řeč je o Lambertově ledovci, který se nachází na východě kontinentu. Je 120 km široký, přes 400 km dlouhý a až 2 500 metrů tlustý. Je tak obrovský, že se v něm soustředí přibližně 8 % veškerého ledu kontinentu. Ročně se průměrně posune asi o 200–400 metrů. U ústí, kde se napojuje na Ameryho šelfový ledovec, může jeho rychlost dosahovat až kolem 1 000 metrů ročně směrem k oceánu.

Největrnější kontinent

Mezi největrnější místa na světě patří ostrov Barrow Island (Austrálie) nebo Tornado Alley (Severní Amerika). V Antarktidě ale fouká ještě silnější vítr. Průměrná rychlost větru na kontinentu věčného chladu je 75 m/s. Jedním z největrnějších míst je Commonwealth Bay. Nárazy větru zde často dosahují rychlosti 240 m/s (zapsáno v Guinnessově knize rekordů). Důvodem je rovinatý terén a velký rozdíl mezi centrální a okrajovou částí kontinentu.

Největší šelfový ledovec

Nachází se zde i největší šelfový ledovec (obrovská plovoucí deska ledu) na světě – Rossův ledovec, který má plochu asi 487 000 km² (tedy zhruba jako celá Francie). Jeho délka od jihu k severu je přibližně 800 km a v nejtlustším místě dosahuje téměř 1 km. Jde o nestálý ledový příkrov, jehož západní část se pohybuje rychlostí až 3 metry za den. Občas se odlomí obrovské kusy (ledovce), které pak léta plují otevřeným oceánem.

Největší odtržený ledovec

Měl kódové označení B-15 a od Rossova šelfového ledovce se odlomil v roce 2000. Jeho rozměry byly 295 x 37 km, neboli 11 000 km² (polovina Moravy). Původně vážil 3 biliony tun, ale postupně se začal dělit na menší části. Některé kusy pluly po oceánu více než 10 let – například B-15A ovlivnil tamní ekosystém tučňáků, protože jim blokoval přístup k moři. Poslední větší zbytky (např. B-15J) byly pozorovány ještě kolem roku 2018.

Hory pod ledem

Gamburcevské hory jsou pohoří strmých vrcholů, které se místy tyčí do výšky téměř 3 000 metrů a táhnou se 1 200 kilometrů do vnitrozemí. Problém je, že jsou zcela pohřbeny pod povrchem. Vznikly přibližně před 1 miliardou let a patří k nejstarším na planetě Zemi. Ještě před posledním velkým zaledněním byly hory téměř úplně zničeny. Ale přibližně před 250-100 miliony let začaly znovu růst. Během období eocénu (před 35-33 miliony let) se však Antarktida začala rychle pokrývat ledovou krustou a hory se tak ocitly pod silnou vrstvou ledu.

Největší podledovcové jezero

Jezero Vostok je jedno z největších subglaciálních jezer na světě. Nachází se ve východní Antarktidě pod více než 4 kilometry ledu. Bylo objeveno v roce 1957 sovětskou antarktickou expedicí. Rozlohu má přibližně 16 000 km², hloubku přibližně 1 200 metrů a obsahuje přibližně 5 400 km³ ledu. Je považováno za jednu z nejizolovanějších vodních ploch na Zemi; její vody nepřišly do kontaktu s atmosférou po miliony let. V roce 2012 ruští vědci vyvrtali vrt až k povrchu Vostoku. Odebrané vzorky ukázaly, že vody jezera by teoreticky mohly obsahovat nejen mikroby, ale i pokročilejší organismy, včetně ryb.

Sopka

Aktivní sopka Erebus se nachází na ostrově Ross. S výškou 3 794 metrů je to druhý nejvyšší horský vrchol kontinentu a nejjižnější sopka na světě. Erebus je spíš jako komín – z vrcholu téměř vždy stoupá poměrně impozantní sloup kouře.

„Původní obyvatelé“

Antarktida nikdy nebyla obydlená. Výjimkou jsou pouze zaměstnanci výzkumných stanic, ale ti pracují na rotačním principu. V roce 1979 se však na kontinentu ozval dětský pláč. Argentinec Emilio Marco Palma se stal prvním člověkem narozeným v Antarktidě. Narodil se na argentinské stanici Esperanza. Jeho těhotná matka, María Silvia de Palma, byla na stanici přivezena konkrétně za účelem porodu. Není však jasné, proč argentinské úřady cítily potřebu vystavit ženu tak vážným hrozbám. Možná to byl PR tah, nebo se Argentina možná snažila posílit své nároky na část Antarktidy.

Polární noc

Polární noci na pevnině trvají od dubna do srpna. Během této doby slunce nevychází nad obzor. Polární den naopak trvá od září do března. Během tohoto období slunce nezapadá pod obzor. Nastávají kvůli sklonu zemské osy o 23,5 stupně. To znamená, že v průběhu roku je jeden ze zemských pólů nakloněn buď směrem ke Slunci, nebo od něj.

Ráj meteoritů

Téměř celý kontinent je tvořen sněhobílými pláněmi a pro meteority je těžké se zde ztratit. Díky velmi suchému klimatu jsou kovové meteority méně náchylné ke korozi, což má příznivý vliv na jejich zachování. Navíc je zde z pochopitelných důvodů jen velmi málo hledačů těchto vesmírných těles.

Jezero bez ledu

Jde o jezero s poetickým názvem Don Juan, které se nachází v suchých údolích McMurdo. Je to malá vodní plocha, v podstatě jen velká louže, o rozloze 0,03 kilometru čtverečních. V současné době je Don Juan téměř vyschlý, voda zůstala jen v několika prohlubních. Jezero nezamrzá ani při -53 °C. Tento přírodní jev má logické vysvětlení: sůl. Údolí McMurdo má extrémně suché podnebí. Tající voda z blízkých ledovců se rychle odpařuje a v jezeře zůstávají rozpuštěné minerály, včetně solí. Obsah soli v Don Juanu dosahuje 40,2 %. Pro srovnání, slavné Mrtvé moře má obsah soli 34,7 %.

Blechy ano, plazi ne

Antarktida je jedna obrovská poušť. Ale i v té nejdrsnější poušti je místo pro život. Hlavními obyvateli kontinentu jsou tučňáci – žijí zde čtyři druhy. Ptačí říši zastupuje také několik druhů mořských ptáků, jako jsou rybáci polární a chaluhy. V pobřežních vodách žijí delfíni nebo kosatky a na břeh vylézají různé druhy ploutvonožců, jako například tuleň leopardí. Lední medvědi tu nejsou (žijí v Arktidě). Největší počet členovců zde zastupuje 130 druhů – většinou vši, klíšťata a blechy. Jedná se o ptačí parazity. Ale plazi a obojživelníci zde zcela chybí.

Dinosauři

Dnes je těžké si to představit, ale kdysi dávno se tam, kde stál led, rozkládala tajga a bujné kapradinové houštiny, domov nejen blech a vší, ale i větších tvorů. Například ankylosaurů, kteří obývali Antarktidu během křídy. Byli to velcí býložraví ještěři pokrytí tlustými rohovitými destičkami. Takový pancíř si nevypěstovali jen tak bezdůvodně. Budoucí kontinent věčného chladu byl mimo jiné domovem dravých dinosaurů. Například během jury sužoval místní faunu kryolophosaurus – obrovský predátor podobný tyranosaurovi. Žil zde před 199,3 až 182,7 miliony let.

Můžeme se jen dohadovat, jak se dinosauři v Antarktidě vyvíjeli. Možná by si vytvořili hustou srst a stali se teplokrevnými. Meteorit Chicxulub však jejich historii ukončil. A pak Antarktida definitivně zmrzla a byla pokryta silnou kůrou ledu (přibližně před 34 miliony let).