Už to někdo nadhodil na internetu ale říkal jsem si to samé a to jsme nevoják. Válka v Afghanistanu, Iraku, Syrii, Mali atd… to byl většinou konflik asymetrický a spíše partyzánský. Dokonce bych řekl že tam ty armády často i suplují práci policie. Na druhou stranu ta Ukrajina to je zákopová válka s plnou parádou. Ono střílet z obrněného vozidla na povstalce z 400 metrů a mít leteckou podporu je naprosto něco jiného než ležet v hlíně a bojovat téměř z očí do očí. Ještě k tomu když jedinou výhodou je to že máš o pár granátů více. Chápu že to má nějákou svoji taktiku a dron hraje svoji roly stejně jako převaha v počtu. I tak to pořád něják nechápu z hlediska emocí. Pištěl bych tam zesranej a zechcanej a prosil at přiletí dělostřelecký granát a ukončí moji existenci.

Jen doplním… Dýchá se většinou tzv. Trimix – směsi s nižším obsahem kyslíku a oxidu uhličitého, které jsou nahrazeny vetšinou heliem. Člověk pak může vydržet v hloubce déle s kratší dekompresní přestávkou (nenasytí se mu tolik krev a tkáně CO2, kterej pak musí během dekomprese z krve zase vydýchat). V hloubkách pod 58 m už se navíc čistý vzduch dýchat nedá, protože je kvůli tlaku a obsahu kyslíku jedovatej (čistej kyslík už je nebezpečnej v hloubce pod 6 m). V menších hloubkách se zase používají směsi s vyšším obsahem kyslíku, protože toho člověk tolik nepotřebuje a rychleji se mu vyčistí krev při dekompresi. Není zač zmrdi…

Tuctová zmalovaná šlapka s velkou prdelí. To je dodiri plné simpu, nebo co?

Už teď to jsou odporný lajdáky.

uplne zbytecna buchta…. a nijak zvlast hezka, dodal bych

Dejte to pryč, mě se z toho dělá mdlo.

Rozcvička před chcípnutím na Ukrajině

Výborně, plešatý tyčky si pohonily ego a šup s nima na frontu, ať vědí, co je to strach.

20 járů se to snažíš vychovávat, živíš to, šatíš to, cáluješ tomu koníčky, školu, zábavu, přeješ si, aby z toho bylo něco slušnýho a použitelnýho, bojíš se o to … a nakonec si to upálí makovici pár metrů od tebe v pokojíčku. Život kurva není fér.

@Haness …no ja vlastne nevim…kdyz mi bylo kolem 15 let taky jsem to tak vnimal…hlavne zadny city…je to kazdyho vec…ale jak roky pribyvaj tak se ten pohled trochu meni…uz mam za sebou i zkusenost s klinickou smrti a naslednym pomalym a narocnym navratem do normalniho zivota…a clovece muzu ti jasne rict ze pri takovych chvilich poznas skutecne pratele…a zacnes si sakra vazit kazdeho dne…kazdy hodiny…a vubec ze je zivot nadhernej…!!!…jasne muzes zrovna resit nejaky sragory…blby rodice…blby misto kde zijes…blba prace…blba holka a jeji rodina…etc…ale to je prave ten omyl ze se s tim neda nic delat…prave ze da…chce to spetku odvahy tohle vsechno poslat do hajzlu a pak si jit vzprimene svou cestou a to vsechno blby nechat za sebou…a najit si to svoje mistecko kde budes stastnej a uzivat si kzdy den…!!…zrovna ten klucina vypadal ze by mohl byt v pohode…treba za vsim byla jen nejaka nerovnovaha chemie v jeho v hlave…onemocneni…nestesi…