DVĚ TŘETINY CHLAPA
Mám dům co hezky stojí,
svůj strom co krásně roste,
devadesát devět dcer
a jdu to zkusit po sté.

Zbyl z něj Sečuán s rejží.

Měla těma laplema zatleskat a tim ty svíčky zhasit.

Ale vývrtku tam nemá žádnej.

On trpaslík je dobrý plavec, ale nevydrží. A já mu ještě ten kbelík potřu zevnitř špekem, takže on se nemá kde chytit, pořád mu to klouže, ty ručičky se mu smekají, on už nemůže, začne volat „Pomoc!“ a teď ti ostatní se seběhnou, vylezou honem nahoru, taky tam spadnou a já jich pak ráno vytáhnu takových šest, i pět.

Zlatovláska: A co s nimi potom děláte? Když je takhle chytáte.

Vševěd: Většinou je zahazuju. Ale mám švagra a ten si je nechává na chov. Má na ně takové klícky, udělal jim tam všelijaké žebříčky a kolečka a oni na tom dovádějí. Roztomilé je to. A zpívají taky. Ale sami nechtějí. To musíte vzít klacík, udělat mu nožem špičku, a když pak toho trpaslíka tím klacíkem pícháte, tak on vám krásně zpívá…

Se tomu směje jak Muf.

To by Dalibor Janda nedal.

Proč ho v ní nenechali? Mohli ušetřit za rakev.
Chytit za hlavu a ocas, rozhoupat a šup s nim do díry.

Požužlal mu i fógla, koukám.

Tak snad se tu holčičku před odletem zpět domů podařilo alespoň uzdravit.