Pat a Mat edice Afgan . Za chvíli i u vás v lese…

Měli štěstí jako já. Spadla jsem v roce 1967 do peruánské džungle po zásahu letadla bleskem. Moje matka, která seděla vedle mě, řekla: Doufejme, že to bude v pořádku. Poté řekla… je konec.Další věc, kterou jsem věděla, že už jsem nebyla v kabině. Byla jsem venku pod širým nebem. Neopustila jsem letadlo, ale letadlo opustilo mě. Byla jsem úplně promočená, celá od bláta a špíny, protože silně pršelo celou noc a den. Asi po třech dnech mezi pavouky, jsem se dostala do jedné obydlené obce, kde se mě ujali místní. Bohužel to nebylo zadarmo, večer se na mě všichni opakovaně vystřídali a až potom mě odvezli do nedaleké nemocnice. Ale přežila jsem.

To prase je velký jak prasomut z dávných časů

Dědek si myslel že je mistr Yoda nebo co kurva , dobře mu tak zmrdovi.

Takhle by mel dostat kazdej Slovák co šáhne na Českou ženu

Vsak v poradku nechapu proc by mel negr lozit do obchodu

Tohle nechápu sakra. Jo, je mi to líto, ale takovýhle lidi nesmí vozit do nemocnice – však to nelze vyléčit, jedině, že by měl palici sešitou bez očí, nosu a uší. Ještě když se jedná o sebevraždu. Ale tohle taky nemá cenu zachraňovat. Měl by být všude zákon, že takovýho člověka musí první policista legálně zastřelit, aby ukončil trápení.

Kurwa, poľského kamionistu by som v Thackerville v Oklahome veru nečakal!