Měli štěstí jako já. Spadla jsem v roce 1967 do peruánské džungle po zásahu letadla bleskem. Moje matka, která seděla vedle mě, řekla: Doufejme, že to bude v pořádku. Poté řekla… je konec.Další věc, kterou jsem věděla, že už jsem nebyla v kabině. Byla jsem venku pod širým nebem. Neopustila jsem letadlo, ale letadlo opustilo mě. Byla jsem úplně promočená, celá od bláta a špíny, protože silně pršelo celou noc a den. Asi po třech dnech mezi pavouky, jsem se dostala do jedné obydlené obce, kde se mě ujali místní. Bohužel to nebylo zadarmo, večer se na mě všichni opakovaně vystřídali a až potom mě odvezli do nedaleké nemocnice. Ale přežila jsem.

Tohle se mi stalo u nás v Teplicích po revoluci, když přistoupila banda Romů. Bili jsme se, toho staršího jsem pak opřela o zeď a z boku se zas objevil jeden mladší, dal mi opět ránu, tak jsem se prala zas s ním. Na záda mi skákaly jejich holky, a jeden z útočníků mi chtěl dát ránu do hlavy, kterou jsem vykryla ani nevím jak, myslím, že bych to ani nerozdýchala.

Svět je hrozně kruté místo. Až je mi z toho do pláče.

Měla jsem podobné bříško. Můj muž nebožtík i přestřihnul šňůru. Krásný pocit.

Máme doma úplně stejného kocourka. Jmenuje se Vincent.

Podobnou hru hraje můj vnuk.

Tohle se stalo mému vnukovi. Nedělá sice policistu, ale nedobrzdil to také. Přejel nám pejska.

V té ulici mám oblíbenou restauraci, jezdila jsem tam za svojí tetou. Pizzeria Czaplomania, kdyby si někdo chtěl udělat výlet. Je to asi nejvyhlášenější pizzerie v Katovicích. Jak by řekla moje tetka: „Dobry smak, miła obsługa.“

@DědaLebeda Dobrý den. Ano, věřím. 🙂 A Vy?

@KO-Courek Dobrý den. Co je to trolling? Umím pouze rusky. :/