Kompozice od Bloodywood mě v rámci Indie bavila víc než tahle dekompozice.

Pravidla hry Hutututu:
Vyznačíme hřiště, které je rozděleno na dvě poloviny. Do každé poloviny hřiště si stoupnou hráči jednoho družstva. Na povel vedoucího vysílá první družstvo jednoho svého hráče na soupeřovo území. Ten se před vstupem na cizí území nadechne a začne říkat: „Hutututu…“. Po celou dobu na hřišti soupeře musí hráč „tutat“ a nesmí se nadechnout. Na soupeřově území se hráč snaží dotknout soupeřů a vrátit se zpět na své území. Pokud se mu podaří dostat se zpět na své území, než mu dojde dech (tj. stále „tutá“), pak všichni soupeři, kterých se dotkl, přecházejí do jeho družstva. Pokud se však nestačí vrátit, stává se sám členem družstva soupeřů. V návratu mu mohou bránit hráči soupeře tím, že jej zadrží. Stejně tak mu mohou pomáhat v návratu jeho spoluhráči, avšak pouze ze svého území. např. podáním ruky. Po dokončení mise vyslaného hráče, posílá hráče druhé družstvo.

Viděli člun bez řízení,
Sunardi v něm totiž není.
Každý ho hned hledat běžel,
krokouš už však povečeřel.

To je ta slavná Loch Nesska?

Ještěže už je červenec.

Dávám jí rok, maximálně dva.

A docela krutě.

@Morikundus Beztak měl k večeři sekanou, i když při vaření nasekal nějaké ty chyby. Pak se vydal na ten vražedný úsek.

To je tak, když soudruh potká soustruh.

Ta musí mít neskutečnou spotřebu hajzlpapíru. Tohle než utřeš…