Za bolševika jsem si o svém pokoji mohl ve 2+1 s našima jen zdát. Měl jsem válendu, za ní u okna psací stůl, nad ním poličku a pod postelí velké vyjížděcí šuple na všechny moje věci. Jo a v předsíni úzkou vestavěnou skříňku s bundami a pár botami. Toť vše. Dokonce když u nás spala v létě babka, co dorazila na návštěvu, dali mi spartakiádní lehátko na balkon, přes šňůry hodili plachtu a přikolíkovali k zábradlí, aby na mě nechcalo, kdyby v noci přišla bouřka. Jóó, to byly doby, dnes parchanti mají, na co si vzpomenou a vše je jim málo. První kalkulačku jsem dostal v 16, byla z druhé ruky, byl jsem z toho vydřený jak froťák.

Podle té roušky pod nosem odhaduji, že si se svým životem rád zahrával :-))) Kdyby ji měl nasazenou pořádně, ochránila by ho :-))) Kam ten svět spěje… :-)))