Piči co ten konec? Fajne

Krásný jak ma blbku uplně u prdele, jenom je na ní nasranej 😀 závod je důležitější 😀

Haha. Úplně to slyším: „Ser na ní, jeď dál.“

To že sundal nějakou kravku, která se ani neotočila, není náhoda. V takovejhle situacích je to zcela běžné. Často jsem to vídával na vesnickém fotbale, když letěl vysoký a padal z výšky dolů do publika. Chlapi udělají krok stranou, odrazí ho, ti zručnější ho třeba i chytí. Průměrná dáma si dá ruce na hlavu, přikrčí se a dívá se opačným směrem, načež je míčem zasažena do té své blbé hlavy. Říká se tomu slepičí reflex.

Dobrá organizace. Pořadatelé v sobě měli už mnoho tequila

+100 bodů za sraženýho chodce jak v carmageddonu

Web sleduji na mobilu a když projíždím komentáře, neklikam na ‚odpovědět‘ a jen tím, že přejedu přes toto tlačítko, rozbalí se mi pole pro odpověď. Je to otravnejsi než mrtki z pardubic. Má někdo stejný problém? Šlo by s tím něco dělat?

@Mgr.Svobodová,CSc. Magistra Svobodová je nejvíc 😆

Měli štěstí jako já. Spadla jsem v roce 1967 do peruánské džungle po zásahu letadla bleskem. Moje matka, která seděla vedle mě, řekla: Doufejme, že to bude v pořádku. Poté řekla… je konec.Další věc, kterou jsem věděla, že už jsem nebyla v kabině. Byla jsem venku pod širým nebem. Neopustila jsem letadlo, ale letadlo opustilo mě. Byla jsem úplně promočená, celá od bláta a špíny, protože silně pršelo celou noc a den. Asi po třech dnech mezi pavouky, jsem se dostala do jedné obydlené obce, kde se mě ujali místní. Bohužel to nebylo zadarmo, večer se na mě všichni opakovaně vystřídali a až potom mě odvezli do nedaleké nemocnice. Ale přežila jsem.

jak když hodíš šišku salámu do chodby