in ,

Rituální vražda

Obsah tohoto příspěvku je pouze pro přihlášené uživatele.

  1. Se slzou v oku vzpomínám na přednášku z univerzity v Kapském městě. Kde tmaví studenti žádali „dekolonizaci vědy“. Argumentovali tím, že černá magie existuje a kdesi ve městě mají šamana, který dokáže na někoho seslat blesk. Kdosi z publika zařval, že to není pravda. Skákali z toho dva metry vysoko. Všichni si hráli s ajfounama, ale chtěli se zbavit té zlé vědy bílého muže. Mají tam co chtějí. Ať se dál porcují na rituály, je mi to srdečně jedno.

  2. Z toho jsem měla největší strach, když jsem spadla s letadlem v Peruánském lese. O té nehodě asi jindy, ale 3 dny jsem se plahočila skrz džungli, kdy jsem narazila na obydlenou část. Zprvu se ke mě všichni chovali velice hezky, pohostili mě, nechali mě umýt a posunkami mi sdělili, že mě odvezou do nedaleké nemocnice, ale až druhý den ráno. Když jsem usínala, slyšela jsem divný šramot – ano… muži se zřejmě domluvili… a čekali před chýší… zřejmě se rozhodovali kdo z nich se mnou první začne. Strašný zážitek. Hrozné zvyky. Každopádně se mě ráno ujal jeden starý pán a s povozem a oslíky mne dovezli do asi 30km vzdáleného města, kde se mě ujali v nemocnici a následně na ambasádě.

Plameňák

U jezera v Indonésii