in

Útok medvěda na Slovensku 🇸🇰

Poprvé v historii Slovenska byl natočen útok medvěda na fotografa.

Jde o zkušeného fotografa přírody, který má za sebou okolo 500 focení a natáčení medvědů. Jak sám v komentáři přiznal, že kdyby měl tento medvěd o 50 kg více, tak v boji o život nemá šanci. Rozsah jeho zranení nakonec nebyl vážný.

„Západné Tatry – 24 júna – Kamenistá dolina. O šiestej ráno stúpam do Pyšného sedla. Už po ceste si všímam pobytové znaky medveďov, stopy aj značkovacie stromy. Stretávam skupinku ľudí, s ktorými sa dávam do reči a zapisujem si telefónne číslo, že, keby som niekde videl medveďa, aby som dal vedieť. Hovorím si, že OK, to je rozumné a pokračujem ďalej. Cestou obdivujem krásu tunajšej prírody, keďže som tu po prvý krát. Už som skoro hore v sedle, tak si hovorím, že sa najem napijem a uvidím ako ďalej. Na kopci vidím čriedu kamzíkov. Okolo mňa prechádza iná skupinka štyroch turistov a ja vidím z hora z poľskej strany prichádzať medveďa. Ešte si hovorím aké by to bolo skvelé ho nafilmovať v takom krásnom horskom prostredí. A aj tak bolo. Ešte sa pokúšam zavolať tak, ako som sľúbil skupinke, s ktorou som už stratil zrakový kontakt. No neúspešne, nie je tu signál. Filmujem medveďa, ako sa pasie popri potôčiku už dobrých 20 minút no je čoraz bližšie a dokonca ma aj zbadal no kľudne pokračoval ďalej. Keď už je odo mňa cca 50 metrov, tak sa postavím a snažím sa presunúť ďalej, aby mi nevošiel do cesty. Vtedy ma zaregistroval a ja si hovorím, že ho ešte natočím, ako odbieha preč, no všetko bolo inak. Nedal sa na ústup, ale rozbieha sa smerom ku mne. Zatiaľ som bol relatívne v kľude, veď mám sprej si myslím a aj ho použijem. A aj som ho použil. Medveď útočí a dostáva priamy zásah sprejom pokiaľ to len ide. Sprej je, ale vystriekaný a zdá sa, že nepomohol, nevydám ani hlások. Dávam sa na útek .Po piatich krokoch zakopávam a padám na zem. To už ma, ale zadrapol za nohu, rýchlo sa otáčam a snažím sa ho nohami odkopávať. Ako útočí trhá na mne oblečenie. Už ani neviem zrátať koľko kopov do hlavy dostal no stále nie je koniec! Snažím sa postaviť a verím, dúfam, že sprej už po minúte musí účinkovať. Podarilo sa mi postaviť a bežím. No nohy mám neuveriteľne ťažké a po pár metroch znovu padám na zem. Znova je pri mne. To si už v podvedomí predstavujem, ako dopadol chlap z Poľany. Musím, Musím to vydržať! Útok trvá už dve minúty. Nemám síl – lapám po dychu. Medveď sa ma snaží hrýzť a pazúrmi mi spôsobuje škrabance a hryzance. Vytrhávam sa mu, on krúži okolo mňa a útočí. Kopem mu neustále do hlavy. Už nech sa to skončí! Nech sa to skončí! Nemám síl! Nevládzem… musím! Musím to vydržať! Zapieram sa do svahu a kopnem z celej sily. Už ani neviem koľký raz ho zasahujem a on sa odgúľal dole a konečne sa dáva na ústup a odbieha preč. Trvalo to večnosť ! Mám na sebe krv. Kontrolujem sa či nemám nejaké zranenie. Nie nič mi nie je. Pár škrabancov a hryzancov. Zrejme bol poranení aj on. Zvraciam. Lapám po dychu. Žijem. Ešte pár minút sedím, predychávam a rozmýšľam o tom, že čo sa vlastne stalo. Obzerám sa na vôkol a so strachom idem po kameru a batoh. Znovu zvraciam. Schádzam dolinou veľmi obozretne. Ani živej duše, len nejaký ľudkovia hore na kopci… Rozmýšľam nad tým, čo sa vlastne stalo. Kontrolujem vrecká či som niečo nestratil a nachádzam poistku od spreja. Čiže času bolo dosť. Sprej absolútne nepomohol, aj keď medveď dostal plnú dobre mierenú dávku… Prežil som to.“

Zdroj: Marek Belák

Ohodnotit příspěvek

58 Hodnocení
Líbí Nelíbí

  1. Medvěd se mě snaží kousnout, jeho drápy mi způsobují škrábance a kousance. Vykroutím se mu, on mě obkrouží a zaútočí. Pořád ho kopu do hlavy. Ať to přestane! Ať to přestane! Nemám na to sílu! Nemůžu… Musím! Musím se držet! Zabořím se do svahu a vší silou kopnu. Nevím, kolikrát jsem ho praštil a on se skácel k zemi a nakonec to vzdal a utekl. Trvalo to věčnost! Mám na sobě krev. Prohlížím se, jestli nemám nějaké zranění. Ne, jsem v pořádku. Několik škrábanců a kousanců. Zřejmě byl také zraněn. Zvracím. Lapám po dechu. Jsem naživu. Ještě několik minut sedím, dýchám a přemýšlím o tom, co se vlastně stalo. Rozhlížím se kolem a s obavami jdu pro fotoaparát a batoh. Znovu zvracím. Velmi opatrně kráčím údolím. Nikde ani živáčka, jen pár lidí na kopci… Zajímalo by mě, co se vlastně stalo. Zkontroluji si kapsy, abych se ujistil, že jsem nic neztratil, a najdu pojistku ve spreji. Takže času bylo dost. Sprej vůbec nepomohl, i když medvěd dostal plnou, dobře odměřenou dávku… Přežil jsem.“

  2. vstanu a snažím se jít dál, aby mi nepřekážel. Pak mě zaregistruje a já si řeknu, že ho zase natočím, jak utíká, ale všechno bylo jinak. Neustoupil, ale rozběhl se ke mně. Zatím jsem byl relativně klidný, po tom všem, co jsem sprej myslím, a budu ho používat. A já jsem to udělal. Medvěd zaútočí a dostane přímý zásah sprejem, kam až může. Sprej je ale nastříkán a nezdá se, že by pomohl, nedělám zvuk. Po pěti krocích zakopnu a padnu na zem. To už ale dupu nohou, rychle se otočím a snažím se ho odkopnout nohou. Jak útočí, trhá mi šaty. Ani nedokážu spočítat, kolik kopanců do hlavy už schytal, ale pořád ještě není konec! Snažím se vstát a doufám, doufám, doufám, že sprej musel zafungovat už po minutě. Podaří se mi vstát a rozběhnout se. Ale nohy mám neuvěřitelně těžké a po několika metrech opět padám na zem. Zase je po mém boku. V podvědomí si už dokážu představit, jak dopadl ten kluk z Polany. Musím, musím to vydržet! Útok trvá dvě minuty. Nemám sílu – lapám po dechu.

  3. Kdyby s tim měl někdo problém..
    „Západní Tatry – 24. června – Kamenitá dolina. V šest hodin ráno vystupuji na Pyšný sedlo. Už cestou si všímám stop medvědů, stop a značení stromů. Setkávám se se skupinou lidí, s nimiž se dostanu do řeči a napsat telefonní číslo, které, pokud uvidím medvěda někde, dát mi vědět. Řeknu si, že to je rozumné, a jdu dál. Cestou obdivuji krásu zdejší krajiny, protože jsem tu poprvé. Už jsem skoro v sedle, tak si říkám, že se napiju a uvidím, jak mi to půjde. Na kopci vidím stádo kamzíků. Míjí mě další skupina čtyř turistů a já vidím medvěda, který sestupuje z polské strany. Pořád si říkám, jak by bylo skvělé natáčet v tak krásném horském prostředí. A bylo to tak. Stále se snažím zavolat, jak jsem slíbil, skupině, se kterou jsem již ztratil oční kontakt. Ale neúspěšně, není zde žádný signál. Dobrých 20 minut natáčím medvěda, jak se pase podél potoka, ale on je stále blíž a blíž a dokonce si mě všiml, ale klidně pokračoval dál. Když je ode mě asi 50 metrů

  4. To není medvěd, je to jen starej nerudnej slovenskej nebo spíše maďarsko-cigánskej dědek, trochu rozrušenej protože nenašel žádnýho barana na jebačku 🤷🏻‍♂️🤣 takových tam na východě běhá habakuk.

    Všem čobolákům vzkazuji táhněte do píči, když se vám nelíbí, že vás máme za ty co šukaj barany – tady je .cz ne .sk 🖕🖕🖕

  5. Tu slohovku jsem ani nečetl. Dojmy nějakého Slováka jsou mi u prdele a stejně by mi bylo u prdele, kdyby zdechl. Podstatné je, že Slovák ani necekl. Zřejmě jen nastavil prdel a nechal si ji vystříkat medvědí mrdkou, čemuž by odpovídal i medvědův zvukový projev.

    PS: El fuňo, drž hubu, stejně zas napíšeš nějakou trapnou zoufalou pičovinu. Nemá to fakt cenu.

Facelift

Zloděj kabelů 🇿🇦