in ,

Hisachi Ouchi 🇯🇵

Hisachi Ouchi, byl dělník pracující v elektrárně Tokaimura v japonském městě Tokai, severně od Tokia.

Dne 30. září 1999 se v této elektrárně podruhé během dvou let stala nehoda (dva roky předtím totiž došlo k požáru a následnému výbuchu. Ozářeno bylo 35 lidí a bezpečnostní komise pro jadernou energii továrnu uzavřelo až do června 1999).

Ouchi jako úplný nováček, ten den pomáhal „zkušenějšímu“ Masato Shinoharovi s přidáváním roztoku dusičnanu uranylu pomocí obyčejného nerezového kbelíku do nádrže, do které se smělo přidat maximálně 2,4 kg uranu, dělníci do ní ale omylem nalili 16 kg, skoro sedminásobek maximální dávky. Tím okamžitě odstartovali řetězovou reakci, kterou už nebylo možné nijak ovlivnit. Některé zdroje uvádějí, že nejprve přišlo oslepující modré světlo po kterém došlo k obrovskému výbuchu, jenž prorazil strop haly. Ouchi byl v době nalévání roztoku opřený o nádrž, kde jistil Shinohara který stál nad ním a vléval roztok do nádrže. Oba byli během nehody vystaveni gama i neutronovému záření.

Ouchi hned po nehodě ztratil vědomí, a když se na pár minut probral, začal prudce zvracet a poté opět zratil vědomí. Ouchi byl vystaven celkem 17Sv (Sievert, jednotka ekvivalentní dávky ionizujícího záření) což je doposud nejvyšší dávka, jakou kdy byl živý člověk zasažen. Pro srovnání, lidé, kteří přežili Hirošimu a Nagasaki, byli vystavení dávce 0,5 Sv, záchranáři v Černobylu zase 0,25 Sv.

Ouchi tuto dávku přežil a minimálně další tři měsíce pod silnými léky proti bolesti byl nejlepším týmem odborníků udržován naživu. Ouchi podstoupil několik procedur, při nichž mu byly například transplantovány kožní štěpy, nebo mu byly darovány kmenové buňky jeho sestry. Po sedmi dnech v nemocnici začal Ouchi křičet, že už to nevydrží, že není pokusný králík. S postupem času se stával čím dál více frustrovanějším a požadoval po lékařích, aby s jeho léčbou okamžitě přestali. Toužil jen po návratu domů. Devětapadesátý den se jeho srdce zastavilo celkem třikrát během 39 minut. Rodina však požadovala, aby byl pokaždé resuscitován, což mu nenávratně poškodilo mozek a ledviny. Nakonec však 21. prosince 1999 Ouchi umírá na multiorgánové selhání.

Ohodnotit příspěvek

76 Hodnocení
Líbí Nelíbí

Napsat komentář

  1. zajímavý, tohle sem dávej ty kundo a ne ty holky s pérem mrdko nebo ti dám koleno. Jinak záchranáři z Černobylu dostali mnohem větší dávku záření než 0,25 Sv. když na to pak chcípli. Třeba Datlov – ten čůrák s knírkem co dělal vedoucího směny v době, kdy to bouchlo dostal 3,9 Sv. Což měl štěstí, že přežil kokot, protože nad 5/6 je skoro jistá smrt

  2. Dost se tenkrát tuším i ve světě řešilo, jestli toto už opravdu není za hranou lékařské etiky, což bych řekl, že celkem jednoznačně bylo. Neměl šanci na přežití, měli jen tišit bolest, ale oni si z něho udělali pokusného králíka, protože takový případ ještě k dispozici neměli. Prostě čistá věda a výzkum bez sentimentu. Japonci to měli vždycky trochu jinak.

  3. Todle nemá s léčením nic společnýho – možná tak ze začátku.
    Zbytek už byl jen výzkum, všem muselo být jasný, jak to dopadne a že jen prodlužují utrpení.

    Z výzkumnýho hlediska samozřejmě nespočet poznatků jak jakákoliv buňka/orgán reaguje na tak obrovskou dávku a eventuální zlepšení možností budoucí terapie, z lékařskýho hlediska naprostej neetickej hnus.

Vzplanutí vášní 🇳🇬

Policejní zásah proti zmrdovi Ramosovi 🇺🇸