košík
3.září 1933, USA: Italský letec Francesco de Pinedo si za své maratónské lety vysloužil uznání, ale jeho touha překonávat rekordy se mu nakonec stala osudnou.
Markýz Francesco de Pinedo, narozený v roce 1890 do aristokratické neapolské rodiny, byl absolventem námořní akademie, který zažil boj na torpédoborcích během italsko-turecké války v letech 1911-12, kdy Italové poprvé použili letadla v boji. V roce 1917, po pilotním výcviku, se de Pinedo připojil k námořní letecké divizi a zbytek první světové války strávil létáním na průzkumné mise.
V roce 1924 přešel do nově vzniklého nezávislého italského letectva Regia Aeronautica. Tehdy byl mladý major, určený pro personální práci, ale brzy požádal o dovolenou, aby mohl nastoupit na první z řady letů, které měly demonstrovat nadřazený potenciál hydroplánů na dlouhé vzdálenosti oproti jejich pozemním protějškům. Rozhodl se letět do Austrálie a na Dálný východ v sériovém dvouplošném hydroplánu SIAI S.16ter s otevřeným kokpitem, jenž byl poháněn motorem Lorraine-Dietrich o výkonu 450 koní, dokázal létat až devět hodin a měl dolet více než 1450 km. Pojmenoval ho Gennariello po patronu Neapole, svatém Gennariu.
De Pinedo a jeho kolega Campanelli vyrazili z jezera Maggiore 20.dubna 1925 a letěli na východ přes Středozemní moře do severní Afriky, překonali Syrskou poušť a přistáli na řece Tigris v Bagdádu. Tam vynalézavý Campanelli údajně použil měděnou pánev z místní kuchyně k nahrazení kovové záplaty na prosakující olejovou nádrž. Pokračovali podél Perského zálivu a 5.května dorazili do Karáčí. Po překročení Indie a neklidného Bengálského zálivu se 14.května dostali do Rangúnu v Barmě, kde byl trup hydroplánu oškrábán a přelakován. Do Singapuru se dostali o 10 dní později a do Broome v severní Austrálii dorazili 31. května. Po 10 týdnech strávených cestováním po Austrálii zamířili oba Italové 13.srpna z na sever do Nové Guineje, Manily a Šanghaje a 26.září dosáhli Tokia. Po výměně motoru v Japonsku zamířili 17.října zpět do Itálie přes Hong Kong a Rangún.
V Římě byl de Pinedo premiérem Benitem Mussolinim povýšen na podplukovníka. Gennariello nebyl jen prvním hydroplánem, který letěl z Evropy do Austrálie, ale byl prvním letadlem, které to dokázalo a vrátilo se – což byl pro oba letce velkolepý úspěch, který vyvolal mezinárodní prestiž italského letectví.
Dalším De Pinedovým počinem byl dvojitý přelet Atlantského oceánu. K tomu si vybral neortodoxní, ale osvědčený létající člun Savoia-Marchetti S.55, poháněný dvěma motory Isotta-Fraschini namontovanými v tandemu nad konzolovým křídlem. Doprovázel ho druhý pilot kapitán Carlo Del Prete, zkušený letec na dlouhé vzdálenosti, a mechanik poručík Vitale Zacchetti. Jejich S.55 byl pojmenován Santa Maria na počest Kryštofa Kolumba. Itálii opustili 8.února 1927 a po etapách letěli podél pobřeží západní Afriky, než se 20.února vydali přes jižní Atlantik z Kapverdských ostrovů. Špatné počasí je donutilo sestoupit asi 2400 km od brazilského ostrova Fernando de Noronha. Do Ria de Janeira dorazili o šest dní později a do Buenos Aires 2.března. Tam byly motory S.55 vyměněny v rámci přípravy na dlouhý let na sever přes Jižní Ameriku. Z Buenos Aires odletěli 14. března, ale postrádali odpovídající mapy. Přes Guyanu a Kubu dorazili 29. března do amerického New Orleans. 5.dubna přistáli poblíž Rooseveltovy přehrady v Arizoně. Během tankování vhodil jeden neopatrný divák nedopalek cigarety do vody a zapálil zbytkový benzín na hladině. De Pinedo s hrůzou sledoval ze břehu, jak Santu Mariu pohlcovaly plameny a jeho dva společníci skáčou do vody. Italský ministr letectví okamžitě nařídil odeslání náhradního S.55 do New Yorku a americký armádní letecký sbor tam odletěl i s de Pinedem a jeho posádkou. Když Santa Maria II na začátku května dorazila, puntičkářský de Pinedo se vrátil do New Orleans, aby znovu zahájil let. Italové pak zamířili na sever do Chicaga, Montrealu, Quebecu a Trepassy na Newfoundlandu, odkud se 30.května vydali přes severní Atlantik na Azory. Silný protivítr způsobil, že letounu došlo palivo a přistálo v oceánu asi 320 km od Azorských ostrovů. Posádka byla zachráněna projíždějící lodí, na jejíž palubě strávila tři nepříjemné dny, než dorazila do Horty. Po obnovení letu 10.června se svědomitý de Pinedo vrátil zpět do své naplánované pozice a nastavil kurz na Lisabon, Barcelonu a nakonec Řím, kam dorazili 16.června po zhruba 42 000 km strávených ve dvou Santa Mariích.
Potěšený Mussolini povýšil de Pineda na generála a nazval ho „Pánem dálek“.
Nedlouho poté začala de Pinedova hvězda pohasínat. Poté, co se počátkem roku 1933 pohádal s ministrem letectví, rezignoval na letectvo. 3.září 1933 se objevil na přistávací ploše Floyd Bennett Field v New Yorku, pěkně oblečený v obchodním obleku, motýlku a derby klobouku. Po krátkém projevu nastoupil do kokpitu svého speciálně upraveného jednoplošníku Bellanca J-3-500 Santa Lucia s úmyslem vytvořit nový rekord vzdálenosti tím, že poletí sólo bez mezipřistání do 9650 km vzdáleného Bagdádu.
Nepodařilo se mu vsak vzlétnout, vybočil z dráhy, převrátil se na pravou stranu a havaroval. Byl vymrštěn ze sedadla, rychle pokusil dostat zpět na sedadlo, aby vypnul motor doutnajícího letadla, ale v tu samou chvíli se vznítily výpary paliva. Při následném požáru bylo jeho tělo spáleno k nepoznání. Příčinou nehody bylo přetížení letadla palivem (3800 litrů).
