Mike Litoris
Nad Hormuzským průlivem se dne 3. července 1988 stal tragický incident, kdy americký křižník USS Vincennes sestřelil íránské civilní letadlo Airbus A-300B2 přepravující 274 cestujících, včetně 66 dětí, z Teheránu do Dubaje.
Vše to začalo 22. září 1980, kdy Irák napadl Írán. Amerika se postavila na stranu Iráku, a než 20. srpna 1988 skončila, zahynulo asi milion lidí. Válku však ukončila událost, která se odehrála v Hormuzském průlivu. Vzhledem k tomu, že svět získává 20% ropy touto námořní cestou, irácko-íránská válka se rozšířila i na tuto životně důležitou úžinu, což mělo katastrofální následky. Dne 17. května 1987 byla USS Stark zasažena dvěma iráckými raketami – zahynulo 37 mužů amerického námořnictva a dalších 21 bylo zraněno. Přestože se jednalo o omyl, americká plavidla tak byla v dané oblasti ve vysoké bojové pohotovosti.
Navzdory tomuto a dalším podobným incidentům se v průlivu nadále provozoval obchod, rybolov a civilní doprava. Aby jim to bylo umožněno, vyslaly Spojené státy na jejich ochranu své námořnictvo, které zároveň prosazovalo obchodní sankce vůči Íránu. Írán na toto reagoval obtěžováním lodí – nejen těch z Iráku, ale i ze sousedních zemí. V okolí svých vod také nastražil námořní miny, z nichž jedna 14. dubna 1988 poškodila loď USS Samuel B. Roberts.
O čtyři dny později USA podnikly odvetnou operaci Praying Mantis a zaútočily na íránské ropné plošiny v íránských vodách. Následujícího dne potopily íránskou fregatu Sahand. Na to následně doplatila neíránská obchodní plavidla a ropné tankery. Mnohé z nich byly obtěžovány íránskými vysokorychlostními hlídkovými čluny Boghammar (HSPB), a to i v mezinárodních vodách.
Večer 2. července pak obchodní loď Corona Maris spustila nouzové volání. Tehdy proplouvala průlivem, když ji napadlo téměř 15 Boghammarů. USS Elmer Montgomery se jí vydala na pomoc aby loď doprovodila do Arabského moře. Druhý den ráno lodě amerického námořnictva zaznamenaly hlasité exploze, na jejichž základě tehdy vyrazil raketový křižník námořnictva Spojených států, USS Vincennes, k německé obchodní lodi Dhaulagiri v domnění, že byla napadena. To se však nepotvrdilo. Poté se USS Vincennes vydala na pomoc lodi Montgomery a přitom vplula do ománských vod. To rozzlobilo Omán a Vincennes dostala rozkaz odplout, což také učinila.
Po tomto manévru, Kapitán Richard McKenna, velitel pozemních sil v Perském zálivu, byl na kapitána USS Vincennes, Williama C. Rogerse, rozzuřený. Americká vojenská přítomnost v Perském zálivu byla citlivou záležitostí a Rogers neměl oprávnění připojit se k Montgomery, který žádnou pomoc nepotřeboval. V naději, že se mu podaří situaci deeskalovat, McKenna řekl Rogersovi, aby zůstal na místě a vyslal vrtulník, který by exploze prošetřil. Pilot vrtulníku ohlásil, že se dále na severu dostal pod palbu íránských Boghammarů, a tak Rogers porušil McKennův rozkaz a vplul do íránských vod.
Let 655 společnosti Iran Air – Airbus A300B2 z Teheránu do Dubaje s mezipřistáním na Íránském letišti Bandar Abbás, průměrná doba letu z Bandaru do Dubaje: 28minut. Měl toho rána 3. července 27minutové zpoždění z čehož kapitán Mohsen Rezalan (pilot veterán), neměl vůbec radost. V 10:17 íránského času se 655 konečně vznesl a zamířil zpět po komerčním leteckém koridoru Amber 59 – 20 mil širokém pásu, který se táhl přímo nad Vincennes.
Kapitán lodi Rogers v té době ostřeloval Boghammery, když jeho muži náhle objevili na radaru let 655. Spojili se s letadlem, ale nedostali žádnou odpověď. Přepnuli tedy na civilní kanály a nařídili F-14 změnit kurz. Pokud ho Rezalan přijal, ignoroval ho. Nebyl totiž jediným komerčním letadlem v okolí, a ani neřídil stíhačku F-14. Kapitán lodi USS Vincennes měl ještě v živé paměti osud USS Stark, navíc byl uprostřed potyčky s Boghammery a dalšími ozbrojenými rychlými čluny. Rogers tedy vydal rozkaz k palbě na neodpovídající letoun. Toho dne byl na palubě štáb médií, který tehdy zaznamenal hlasité ovace na můstku, když byl následně potvrzen přímý zásah letadla. O několik minut později se však nálada razantně změnila, když se ozvalo rozhlasové vysílání v angličtině a perštině. Hlasy zoufale prosily všechny v okolí, aby se vydali k havarovanému Airbusu A300B2. Protože se Vincennes nacházela v íránských vodách, jako první dorazila na místo právě ona. Na mořské hladině plavalo 290 mrtvých těl (274 cestujících a 16 členů posádky).
Amerika tehdy popřela, že by měla v íránských vodách nějaké lodě, a z incidentu obvinila Írán. Američané tvrdili, že let 655 klesal zdánlivě v útočném režimu. Za sestřelení civilního letadla nebyl nikdo potrestán, naopak všichni členové posádky USS Vincennes byli vyznamenáni stuhou za bojové nasazení. Kapitán lodě byl vyznamenán Řádem záslužné legie (Legion of Merit), který je jedním z nejvyšších amerických vojenských vyznamenání.
Den po incidentu vystoupil na tiskové konferenci íránský velvyslanec v Británii, Mohammad Basti, který slíbil pomstu. Neupřesnil, co Írán udělá, pouze uvedl, že to bude úměrné sestřelení letu 655. Írán byl přesvědčen, že střelba nebyla žádná náhoda, jasně signalizovala americký záměr vstoupit do války. Vyčerpaný, demoralizovaný a sankcemi zmožený Írán zahájil mírové rozhovory a v srpnu válku formálně ukončil.
Událost nakonec skončila u Mezinárodního soudu v Haagu, ale projednávání případu bylo staženo 22. února 1996, když Spojené státy sice přistoupily na urovnání a vyplatily odškodné ve výši 131,8 miliónu dolarů, ale americká vláda se nikdy oficiálně neomluvila ani nepřiznala, že by byl spáchán válečný zločin. Prezident Ronald Reagan se omluvil příbuzným obětí, ale vždy tvrdil, že šlo o „oprávněnou obrannou akci“ a jeho nástupce ve funkci George Bush st. označil vše za „nešťastný incident“ a zdůraznil: „Nikdy se za Spojené státy nebudu omlouvat, nezajímám se o fakta, neomlouvám se za americké hochy.“ Dále uvedl, že za sestřelení je vinen Írán, tím, že nechal airbus vzlétnout (z íránského letiště, na íránském území a v íránském vzdušném prostoru), když oblastí proplouvaly americké lodě.
O tomto incidentu byl dokonce natočen díl v seriálu: Letecké katastrofy – tragická záměna (S03E06)
O několik měsíců později, 21. prosince 1988, odstartoval let Pan Am 103 z londýnského letiště Heathrow na cestě do New Yorku. Na palubě bylo tehdy 243 cestujících a 16 členů posádky. Když letadlo přelétalo nad obytnou čtvrtí Lockerbie ve Skotsku, vybuchlo a všichni na palubě zahynuli. Dalších 11 lidí zemřelo na zemi. Vzhledem k Bastiho předchozí hrozbě padlo podezření právě na Írán. Druhý den se k odpovědnosti přihlásila skupina, která si říkala Strážci islámské revoluce. Nakonec se vina přisoudila Libyi. Muammar Kaddáfí se tak pod tlakem přiznal k odpovědnosti za osud letadla Pan Am 103, vydal muže, kteří byli údajně za tento čin odpovědní, a vyplatil odškodné rodinám obětí.
