košík
V roce 1986 strávil uznávaný brazilský fotožurnalista Sebastião Salgado 33 dní v Serra Pelada – největším, nejnebezpečnějším a nejnásilnějším povrchovém dole na světě. Vše začalo, když v roce 1979 našlo místní dítě na břehu místní řeky valoun zlata o váze 6 gramů. Otec dítěte, farmář Genésio Ferreira da Silva, si najal geologa, aby prozkoumal, zda zlato nalezené na jeho pozemku není součástí většího naleziště – nakonec šlo o jedno z největších nalezišť na světě.
Brzy se to rozkřiklo a o pět týdnů později už na pozemku bylo 10 000 prospektorů (hledačů nerostů a drahých kovů) a dalších 12 000 se nacházelo v okolí. Zpočátku se šlo na místo dostat pouze letadlem nebo pěšky. Horníci často platili přemrštěné ceny za to, aby je taxíky odvezly na konec polní cesty a odtud šli asi 15 kilometrů po svých. Objeveny byly obrovské nugety zlata, z nichž největší vážil téměř 6,8 kg a jeho hodnota v roce 1980 byla 108 000 dolarů (383 583 dolarů v roce 2023).
Horníci/dělníci podnikali denně až 60 cest nahoru a dolů po nebezpečném útesu, přičemž nesli těžké pytle o hmotnosti 30 a 60 kg (za jednu cestu dostávali v přepočtu 60 centů z dolaru). Každý z nich mohl kopat na ploše 2×3 metry (jen do května 1980 bylo takovýchto ploch rozděleno 4000).
Během vrcholu zlaté horečky byl důl známý otřesnými podmínkami, nemocemi a násilím. 30 km od něj vyrostlo město Curionópolis, které bylo proslulé prostitucí a vraždami. Tisíce nezletilých dívek se prodávaly za zlaté vločky a každý měsíc se ve městě odehrálo kolem 60–80 nevyřešených vražd.
Tři měsíce po objevení zlata brazilská armáda převzala vládu, aby zabránila vykořisťování dělníků ze strany vlastníků. V dole také zakázala prostituci, alkohol a zbraně. Před vojenským převzetím majitelé dolu prodávali základní hornické vybavení za extrémně přemrštěné ceny. Například litr vody se prodával za voda stála 3 dolary (10,66 dolaru v roce 2023). Brazilská vláda souhlasila s nákupem veškerého zlata, které garimpeiros (kopači/horníci) našli, za 75 procent ceny londýnské burzy kovů. Oficiálně bylo vytěženo necelých 45 tun zlata, ale odhaduje se, že až 90 procent (360 tun) veškerého zlata nalezeného v Serra Pelada bylo propašováno na černý trh.
V dole pracovalo přes 50-100 tisíc mužů. Nešlo jen o chudé lidi, byli mezi nimi například i lékaři nebo právníci. Nikdo z nich tam nebyl odveden násilím, ale jakmile dorazili, všichni se stali otroky snu o zlatě a potřebě zůstat naživu. Jakmile jste uvnitř, je nemožné odejít.
Důl skončil v roce 1986, o tři roky později už zlato došlo úplně a nyní je z něj kontaminované jezero (kvůli rtuti používané během těžebního procesu).
