Jasnej pražskej nechuťák 😀

Ten šuká totálně na piču

Mně se nelíbí

Medvěd se mě snaží kousnout, jeho drápy mi způsobují škrábance a kousance. Vykroutím se mu, on mě obkrouží a zaútočí. Pořád ho kopu do hlavy. Ať to přestane! Ať to přestane! Nemám na to sílu! Nemůžu… Musím! Musím se držet! Zabořím se do svahu a vší silou kopnu. Nevím, kolikrát jsem ho praštil a on se skácel k zemi a nakonec to vzdal a utekl. Trvalo to věčnost! Mám na sobě krev. Prohlížím se, jestli nemám nějaké zranění. Ne, jsem v pořádku. Několik škrábanců a kousanců. Zřejmě byl také zraněn. Zvracím. Lapám po dechu. Jsem naživu. Ještě několik minut sedím, dýchám a přemýšlím o tom, co se vlastně stalo. Rozhlížím se kolem a s obavami jdu pro fotoaparát a batoh. Znovu zvracím. Velmi opatrně kráčím údolím. Nikde ani živáčka, jen pár lidí na kopci… Zajímalo by mě, co se vlastně stalo. Zkontroluji si kapsy, abych se ujistil, že jsem nic neztratil, a najdu pojistku ve spreji. Takže času bylo dost. Sprej vůbec nepomohl, i když medvěd dostal plnou, dobře odměřenou dávku… Přežil jsem.“

vstanu a snažím se jít dál, aby mi nepřekážel. Pak mě zaregistruje a já si řeknu, že ho zase natočím, jak utíká, ale všechno bylo jinak. Neustoupil, ale rozběhl se ke mně. Zatím jsem byl relativně klidný, po tom všem, co jsem sprej myslím, a budu ho používat. A já jsem to udělal. Medvěd zaútočí a dostane přímý zásah sprejem, kam až může. Sprej je ale nastříkán a nezdá se, že by pomohl, nedělám zvuk. Po pěti krocích zakopnu a padnu na zem. To už ale dupu nohou, rychle se otočím a snažím se ho odkopnout nohou. Jak útočí, trhá mi šaty. Ani nedokážu spočítat, kolik kopanců do hlavy už schytal, ale pořád ještě není konec! Snažím se vstát a doufám, doufám, doufám, že sprej musel zafungovat už po minutě. Podaří se mi vstát a rozběhnout se. Ale nohy mám neuvěřitelně těžké a po několika metrech opět padám na zem. Zase je po mém boku. V podvědomí si už dokážu představit, jak dopadl ten kluk z Polany. Musím, musím to vydržet! Útok trvá dvě minuty. Nemám sílu – lapám po dechu.

Kdyby s tim měl někdo problém..
„Západní Tatry – 24. června – Kamenitá dolina. V šest hodin ráno vystupuji na Pyšný sedlo. Už cestou si všímám stop medvědů, stop a značení stromů. Setkávám se se skupinou lidí, s nimiž se dostanu do řeči a napsat telefonní číslo, které, pokud uvidím medvěda někde, dát mi vědět. Řeknu si, že to je rozumné, a jdu dál. Cestou obdivuji krásu zdejší krajiny, protože jsem tu poprvé. Už jsem skoro v sedle, tak si říkám, že se napiju a uvidím, jak mi to půjde. Na kopci vidím stádo kamzíků. Míjí mě další skupina čtyř turistů a já vidím medvěda, který sestupuje z polské strany. Pořád si říkám, jak by bylo skvělé natáčet v tak krásném horském prostředí. A bylo to tak. Stále se snažím zavolat, jak jsem slíbil, skupině, se kterou jsem již ztratil oční kontakt. Ale neúspěšně, není zde žádný signál. Dobrých 20 minut natáčím medvěda, jak se pase podél potoka, ale on je stále blíž a blíž a dokonce si mě všiml, ale klidně pokračoval dál. Když je ode mě asi 50 metrů

Zas tak hrozný to nebylo.. herečky

Bílej se motal už na začátku 😀

Vždycky chytat do náruče!

Jsou stejně divný ty ptáci 😀