Nemám rád tyhle MMA zmrdy. Mají 40 kilo a rozjedou tě na sračky. 😅😆🤣

@grymex Jsem rád, že to vidí i někdo další

Zkuste mi příště někdo někdy mluvit o něžném pohlaví. Za tu fatalitku šutrem po hlavě by se nemuseli stydět ani v Mortal Combatu.

@šoustokrál Někde tady nebo na ndr se dá dohledat průběh té operace. No, řeknu ti rovnou, dobře ti z toho nebude, když si to najdeš a pustíš. K té vagíně – ještě moc funkční není. Když pominu fakt, že je celá zateklá a bolestivá, tak je hlavně velmi mělká. Její nositelka musí každý den pomocí dilda nebo robertka poctivě dilatovat, aby jí ho tam mohl, za pár měsíců, nějaký fešák nadrobit. 🙂

@Zadnice jdi už do píči. nejsi ani vtipnej, ani provokativní. seš jen trapnej.

To ještě nevěděli, že Ironman za 10 minut zdechne…. spoiler… 😀

@Cpt.Redeemer LOOOL no jo ta fotka musí všechny mísní DDR fotříky dojmout k szlám 🤣🤣🤣🖕🖕🖕

@VíteCoJeToPasy? Ano ale musíš do ní vložit kreditkartu

Jednou jsem byl v Brně na fotbale, jako nestranný fanoušek. Několik brněnských homoklád šlo vyprovokovat kotel hostů, hrála tam zrovna slávka…až začala lítat pyrotechnika, tak se tam těch homoklád hrnulo čím dál víc, stylem „jdu to tam srovnat“. Všechno to chodilo přímo kolem mě. Polovina měla panděro a holou šišku a většina z nich měla výraz, jako když je down po lobotomii. Přišlo mi až divný, kolik z nich mělo tričko MMA Oktagon (proč nemají třeba brněnský dres, když to jsou takoví fanoušci?). Stejně všichni ti krutoři utíkali jak pochcaný holky, jen co se tam objevili těžkooděnci. Tak si říkám, jestli tihle kokoti fandí fotbalu nebo si doma, čekajíce na víkend, celý týden hladí brko při pomyšlení na to, jak tam hází světlici, která možná doletí k nic nečekajícímu hráči, do sektoru normálních fanoušků nebo na hasiče, kteří jsou určitě celí bez sebe z toho, jak tam musí likvidovat bordel po tady těch vykvedlancích. Pochopitelně tohle neplatí jen pro Brno, je to asi všude stejný

Medvěd se mě snaží kousnout, jeho drápy mi způsobují škrábance a kousance. Vykroutím se mu, on mě obkrouží a zaútočí. Pořád ho kopu do hlavy. Ať to přestane! Ať to přestane! Nemám na to sílu! Nemůžu… Musím! Musím se držet! Zabořím se do svahu a vší silou kopnu. Nevím, kolikrát jsem ho praštil a on se skácel k zemi a nakonec to vzdal a utekl. Trvalo to věčnost! Mám na sobě krev. Prohlížím se, jestli nemám nějaké zranění. Ne, jsem v pořádku. Několik škrábanců a kousanců. Zřejmě byl také zraněn. Zvracím. Lapám po dechu. Jsem naživu. Ještě několik minut sedím, dýchám a přemýšlím o tom, co se vlastně stalo. Rozhlížím se kolem a s obavami jdu pro fotoaparát a batoh. Znovu zvracím. Velmi opatrně kráčím údolím. Nikde ani živáčka, jen pár lidí na kopci… Zajímalo by mě, co se vlastně stalo. Zkontroluji si kapsy, abych se ujistil, že jsem nic neztratil, a najdu pojistku ve spreji. Takže času bylo dost. Sprej vůbec nepomohl, i když medvěd dostal plnou, dobře odměřenou dávku… Přežil jsem.“