@SkullWP Vem si volno a běž se na pár dní v lednu/únoru ztratit do blbých Krkonoš. Dělej si záhraby ve sněhu (stanovat nemůžeš) a žij jen z toho co sis přinesl. Pokud tě ani po tom nepřejdou myšlenky na polární píčoviny, tak si uvědom že za A) oni měli k dispozici pravidelné skrýše se zásobami a další (nejen) logistickou podporu a trénovaný tým a za B) tohle se nedělá stylem, že si řekneš čas „do kdy“, ale jdeš až máš natrénováno – hlavně psychiku. Kolega z práce, dost zkušenej „zimař“, měl štěstí a dostal se na kurz přežití na blbou Aljašku a už to podle něj bylo solidní peklo. Půlku věcí, co si myslel že užije mu instruktoři s úsměvem vyházeli, včetně superdrahého spešl značkového oblečení, co se u nás prodává jako něco úžasného a půjčili mu z vlastního, jinak by tam zdechl první noc. A jak jsem říkal, to byla jen blbá Aljaška. Sny jsou fajn, ale pod tíhou reality se začnou někdy dost brzo hroutit.

@panPávek Kdyby byli všichni jako ty, tak ještě žijeme v jeskyních a hážeme po sobě kameny.

Mi připomnělo:
odkaz
Pokud vás toto téma zajímá, doporučuji seriál
The Terror. Je to právě o Franklinově výpravě, kterou bohužel nikdo nepřežil.

Hlupáci jít tam v zimě. Mohli jít hezky v létě o prázdninách.

Na týchto tichých si treba dávať pozor…mal som tichého spolužiaka ktorý na parxi zrazu šmarill po spolužiakovi kombinačky ale našťastie netrafil a len rozbil za ním okno.
A inokedy zas začal v triede škrtiť ďalšieho spolužiaka až ofialovel a museli sme ho od neho odtrhnúť…na druhej strane je ale pravda že sme toho retarda každý deň šikanovali tak to možno preto 🤔🤣

@JohnyHD A píchal si jí? Nebo jste pod tou peřinou v posteli počítaly příklady?!

@JohnyHD Taky jsem měl tu čest ošukat jednu učitelku na nástavbě…nicméně když z toho chtěla něco víc a já ne(někoho jsem tenkrát měl myslím), tak mi pak udělala v hospodě scénu jako kráva… no ve finále jsem zjistil, že šukala ješte asi s pěti spolužákama… 😀 😀 😀 njn…když ženská chce… všecko jde…

Podlidé, nic víc. Darwin neměl pravdu, jednotlivé rasy se vyvíjeli odděleně nezávisle na sobě. Proto bez zaváhání tyto brutální a nemyslící “tvory” můžeme označit za nevyspělé a poměrně bezcenné.

Za bolševika jsem si o svém pokoji mohl ve 2+1 s našima jen zdát. Měl jsem válendu, za ní u okna psací stůl, nad ním poličku a pod postelí velké vyjížděcí šuple na všechny moje věci. Jo a v předsíni úzkou vestavěnou skříňku s bundami a pár botami. Toť vše. Dokonce když u nás spala v létě babka, co dorazila na návštěvu, dali mi spartakiádní lehátko na balkon, přes šňůry hodili plachtu a přikolíkovali k zábradlí, aby na mě nechcalo, kdyby v noci přišla bouřka. Jóó, to byly doby, dnes parchanti mají, na co si vzpomenou a vše je jim málo. První kalkulačku jsem dostal v 16, byla z druhé ruky, byl jsem z toho vydřený jak froťák.

Jsem si ty jejich jména přečetl nahlas a začal mi tu levitovat nábytek