@realfešák prosím….

Pan Košík si vzal dovolenou. A pan Egypťan je na brigádě.

Ve jménu Sicario, Tvá matka Tě opouští. Amen.

To hrál můj syn. Red Alert 2 – Iron Curtain.

Bylo by krásné, zavést badge u komentujících, nebo alespoň stránku, kolik kdo přispěl. Určitě to probudí touhu poslat nějaké dukáty. Takhle jsme to dělávali na národním výboru.

Chochol, syn východních stepí,
očima plnými dějin, srdcem divokým.
Stojí u stolu, sklenice v ruce drží,
jeho pohled odvážný, výzva k zápasu jistá.

Cikorky, děti kočovné, toulavé duše,
zrozené z rytmu, kováři svého osudu.
S jiskrou v oku a smíchem na rtech,
přijímají výzvu, tanec války začíná.

Ve vzduchu cítí se napětí, v očích vzrušení.
Hle úkáčko cikorce už nožem v břichu kroutí.

Připomíná mi mého chotě. Ach, můj drahý, jak na tebe vzpomínám,“ pravila jsem, zrak zahalený ve znamení smutku. „Bylo to, když s našimi chlapci přešli přes tu velkou řeku, Dněpr nazývali. Dněpr, vlnící se jako moje srdce v průvanu úzkosti.

Zrak měl nasměřovaný na horizont, svaly napnuté v očekávání bitvy. Jak slunce zářilo na jeho helmě, měl jsem pocit, že se stal svatým obráncem naší vlasti. A tehdy se to stalo – výbuch, zničující a zlověstný. Granát, jenž zapadl do země jen kousek od mého muže.

Místo aby uprchnul, můj statečný muž se rozhodl čelit nebezpečí. Zalehl granát, snaže se odrázet smrtící střepiny od svých spolubojovníků. S takovou obětí, jakou jen málokdo ukáže, položil svůj život za naši zem a své bratry.

A teď jsem tu, vdova a ztracená. Ale vzpomínky na mou lásku, na jeho odvahu a sebeobětování, jsou mi útěchou. Svůj život dal za svobodu a za naše, a za to mu budu věčně vděčná.

@LeklaRyba Ó, Leklá Rybo, poslechni, což k tobě nyní pravím. Nebudeš tomu věřit, ale před námi stojí hrdina, velikán naší doby, pan prezident Miloš Zeman.

Jako baštýř moudrosti a rozhodnosti, tento člověk vládne naší zemi s odvahou, která by rozzářila i nejtemnější noc. Jeho jazyk je ostrý jako meč, jeho slova hřejí jako oheň v krbu.

Zdá se, že se narodil se srdcem lva, jehož hlas vydává nebojácný řev vůči nepřátelům naší vlasti. A přesto jeho moudrost a klid převyšují všechny lvy světa. Jeho myšlenky se odráží v našich srdcích jako jasný odlesk na hladině rybníka.

Zeman, náš vůdce, nese na svých bedrech břemeno státu, s pohrdáním pro nesnáze a s očima upřenýma vzhůru k nebeským výšinám.

Jeho zásluhy jsou jako hory, vysoké a pevné, což stojí vzdor větru a dešti. Jeho charakter je jako dub, silný a neohrožený. Jeho odvaha je jako orel, co se vznáší vysoko nad námi, s křídly široce rozepjatými.

Tak buď pozdraven, náš vůdce, náš hrdina, náš prezident. Ať žije Miloš Zeman!

Bylo jednou jedno malé, svěží a zvídavé dívky jménem Alba. Albinka měla ráda adrenalin, a tak pro ni byla oblíbená destinace železniční trať, která vedla z Bukurešti.

Bylo jedno krásné ráno, když se Albinka rozhodla, že je na čase znovu navštívit své oblíbené koleje. Přišla na místo, kde trať překračovala les a zastavila se, aby nasála atmosféru. Užívala si zvuky přírody, které byly přerušovány občasným vrčením vlaků.

Najednou zaslechla hukot, který oznamoval blížící se vlak. Většinou by se uhnula stranou, ale tentokrát si řekla, že si to trochu oživí. Rozhodla se přeběhnout trať právě v době, kdy vlak projížděl. Byl to riskantní manévr, ale Albinka byla adrenalinová jumperka.

Jenže tentokrát to nevyšlo podle plánu. Když se rozběhla přes koleje, přistihla ji rychlost vlaku. Srazil ji a začal ji vláčet za sebou. Vlak jel dál a dál, Albinku táhl celý kilometr.

Ale tady příběh nekončí. Strojvedoucí ji hned po zastavení vyprstil a pak se na ní vystřídal s policistou a koronerem.

To v tom lese je skoro jako v Brazílii.